7 C 193/2024-67 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 43 383,51 Kč. Žalobu zdůvodnila tvrzením, podle kterého je provozovatelem distribuční soustavy, který je na základě smlouvy, kterou uzavřel s obchodníkem s plynem, povinen zajišťovat distribuci plynu do odběrných míst dle kupních smluv, které obchodník s plynem sjednává s konečnými odběrateli. Žalovaní po skončení svého smluvního vztahu s obchodníkem s plynem neoprávněně odebírali zemní plyn z distribuční soustavy v odběrném místě na adrese , adresa, , a to v celkovém množství 1 321 m3 (měřidlo č. 13480119), jehož cena byla žalovaným vyúčtována fakturou č. VS , číslo, ze dne 27.05.2024 ve výši 43 383,51 Kč. K zaplacení této částky byla žalovaným ve faktuře stanovená lhůta do 10.06.2024. Cenu za neoprávněný odběr žalobce stanovil podle ceníků za neoprávněně odebraný plyn, které vydává v souladu s aktuálně platným cenovým rozhodnutím ERÚ, přičemž koncový stav plynoměru byl z důvodu neumožnění jeho odečtu stanoven automatickým propočtem dle §5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Žalovaní byli k zaplacení dluhu vyzváni upomínkou právního zástupce ze dne 17.6.2024.Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.Z důkazů předložených žalobkyní spolu se žalobou soud zjistil, že obchodník s plynem, jehož je žalovaná zákazníkem, požádal žalobce jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení či přerušení dodávky plynu do uvedeného odběrného místa, a to dnem 3.11.2023, z důvodu neplacení odebraného plynu. To nebylo možno provést z důvodu nepřístupnosti měřícího zařízení (plynoměru), což plyne i ze záznamu o odpojení – demontáži měřidla, z něhož je zřejmé, že pracovníci žalobce se neúspěšně pokoušeli plynoměr odpojit. Smlouva o distribuci plynu zanikla uplynutím 14 dnů ode dne doručení žádosti obchodníka s plynem o ukončení dodávky plynu do odběrného místa (čl. 5.6.1. Řádu provozovatele distribuční soustavy), tj. dne 3.11.2023. Z tohoto důvodu je od následujícího dne odběr plynu v tomto odběrném místě posuzován jako neoprávněná distribuce. Žádost o ukončení distribuce žalobce prokázal jejím elektronickým obrazem – obchodníkem s plynem byla společnost , právnická osoba, Shora zmíněnou fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému cenu neoprávněně odebíraného plynu ve výši 43 383,51 Kč, a to pro období 4.11.2023 do 17.01.2024, kdy nebyla pro dané odběrné místo uzavřena smlouva o dodávce plynu s novým zákazníkem. K zaplacení nárokované částky stanovil lhůtu do 10.06.2024. Z přílohy faktur je zřejmé, jakým způsobem bylo množství a tím i žalobcem požadovaná cena stanovena. Z nájemné smlouvy na předmětné odběrné místo bylo zjištěno, že spolu se žalovanou byt užívá i žalovaný. Žalovaní nevyvrátil tvrzení žalobce, že dlužnou částku žalobci neuhradil. Žalobce vyzval žalované k zaplacení dlužné částky upomínkou z 17.06.2024.Takto zjištěný skutkový stav soud posuzoval podle ust. § 74 odst. 1 energetického zákona č. 458/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je neoprávněným odběrem odběr plynu bez právního důvodu nebo jestliže právní důvod odpadl. Pokud k neoprávněnému odběru dochází, je odběratel povinen nahradit provozovateli distribuční soustavy, tedy žalobci, škodu, která mu plněním povinnosti dodávat plyn do odběrného místa vznikla. Žalobce shora uvedenými listinnými důkazy prokázal, že ve shora označeném odběrném místě žalovaného probíhal neoprávněný odběr plynu dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona a příslušných ustanovení vyhl. č. 108/2011 Sb., o měření plynu a způsobu stanovení náhrady škody. Žalovaní zůstali v řízení zcela pasivní a nevyvrátili tak tvrzení žalobce, že na dlužnou částku byť i jen částečně něčeho uhradili, a proto soud uzavřel, že žalovaní na svůj závazek ničeho nezaplatili, jsou s jeho plněním v prodlení a proto je žaloba plně opodstatněná. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit shora uvedenou jistinu, jakož i úrok z prodlení, na který má žalobce právo podle ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 359/2013 Sb. ve stanovené lhůtě splatnosti.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 640,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 383,51 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 480 Kč ve výši 1 990,80 Kč.