7 C 239/2023-106 — Okresní soud v Sokolově

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce vůči žalovaným domáhal zrušení služebnosti, která spočívala v oprávnění žalovaných užívat nemovitost ve vlastnictví žalobce- pozemku st. parc č. , hodnota, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , nacházejících se v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, . Žalobce k tomu dále uvedl, že služebnost vznikla na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene k nemovitosti, kterou se žalovanými uzavřel dne , datum, . Na základě této smlouvy umožnil žalobce žalovaným užívat shora uvedenou budovu- rodinný dům v obci , adresa, , a žalovaní se mu zavázali hradit měsíčně úplatu ve výši 7 000 Kč. Důvodem pro zrušení služebnosti užívání nemovitostí je dlouhodobé neplacení sjednané úplaty žalovanými. Žalovaný v průběhu jednání doplnil žalobu o tvrzení, že kde ni 29.02.2024 žalovaní uhradili celkem částku 416 000 Kč.Původně se žalobce domáhal i zaplacení částky 300 000 Kč, avšak v průběhu řízení vzal žalobu ohledně tohoto nároku zpět. Soud usnesením 7 C 239/2023-69 řízení ohledně této části zastavil.Žalovaní s návrhem na zrušení věcného břemene nesouhlasili. Nerozporovali sice, že sjednanou úplatu za užívání nemovitostí řádně neplatí, avšak nabízeli žalobci její doplacení a vyřešení i dalších majetkových nároků, které mezi sebou účastníci mají. Soud umožnil účastníkům mimosoudní vyřešení sporu, avšak bezúspěšně.Ke zjištění skutkového stavu provedl soud listinné důkazy předložené žalobcem. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 11.02.2019 soud zjistil, že žalobce zřídil ve prospěch žalovaných věcné břemeno užívání shora uvedených nemovitostí, za což se žalovaní zavázali uhradit žalobci úplatu ve výši 1 000 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 7 000 Kč. Mimo to mezi sebou účastníci ujednali, že po uhrazení celé úplaty převede žalobce nemovitosti do vlastnictví žalovaných. Z výpisu z Katastru nemovitostí soud zjistil, že na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobce vázne věcné břemeno užívání. Dále soud zjistil, že žalobce zaslal žalovaným výpověď smlouvy, a to dne 14.09.2023. Z výpisů z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že žalovaní hradili žalobci blíže neurčité částky, pokud jde o platby s názvem splátka za dům, vyskytují se ve výpisu v období roku 2021-2023 toliko devětkrát. Z Nájemní smlouvy ze dne 25.07.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi týmiž účastníky na shodné nemovitosti v , adresa, . Z dopisu od Katastrálního úřadu v , Anonymizováno, ze dne 9.10.2023 soud zjistil, že žalobce zaslal na KÚ žalobu shodného znění jako byla podána u soudu. Z fotografií komunikace žalobce se žalovaným na platformě whatsapp soud zjistil, že účastníci mezi sebou jednali o doplacení dlužných částek, přičemž žalovaná dluží žalobci nejen platby za úžívání nemovitosti, ale i z titulu dalších půjček. Z potvrzení o platbě na bankoví účet žalobce u Fio Banky soud zjistil, že dne 30.11.2023 byla provedena platba na účet žalobce ve výši 250 000 Kč. Ve zprávě je uvedeno – Zpožděné splátky za dům v , adresa, . Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce zapůjčil žalovaným částku 950 000 Kč, kterou se zavázali splácet po 17 000 Kč měsíčně. Z konceptu Dohody o uznání dluhu soud zjistil toliko, že účastníci takovou dohodu mezi sebou nikdy neuzavřeli. Žalovaní předložili Kupní smlouvu z , datum, , ve které je ujednání, že žalobce převede vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalované, a to po uhrazení celé kupní ceny 1 000 000 Kč, kterou budou žalovaní splácet po 7 000 Kč měsíčně.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce přenechal žalovaným k užívání nemovité věci ve svém vlastnictví. Ohledně těchto nemovitostí bylo na základě Smlouvy ze dne , datum, do Katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno užívání. Žalovaní se žalobci zavázali hradit úplatu ve výši 7 000 Kč měsíčně, až do výše 1 000 000 Kč, kdy po uhrazení této částky se žalobce zavázal převést své vlastnické právo k nemovitostem na žalované. V mezidobí od zřízení služebnosti nehradili žalovaní sjednanou úplatu řádně, když měli ke dni rozhodnutí soudu uhradit celkem částku 434 000 Kč, avšak uhradili toliko částku 416 000 Kč, přičemž 250 000 Kč uhradili až po podání žaloby.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Rozhodnutí o zrušení služebnosti soudem je rozhodnutím konstitutivním, neboť práva a povinnosti účastníků vznikají až právní mocí rozhodnutí. Z toho důvodu rozhoduje soud o zrušení služebnosti po 1. 1. 2014 podle Nového občanského zákoníku (NS 22 Cdo 3864/2014).Podle § 1283 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále jen „o.z.“), služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti.Podle § 1299 o.z., služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.Sodu v daném případě vycházel především z uzavřené Smlouvy o zřízení věcného břemene mezi účastníky. Není pravidlem, aby účastníci za zřízení služebnosti hradili úplatu. Právní řád však takové ujednání nevylučuje. Pro vztahy mezi oprávněným a vlastníkem služebné věci lze per analogiam (§ 10 odst. 1) přiměřeně použít ustanovení o vztazích mezi nájemcem a pronajímatelem (NS 22 Cdo 3576/2017). Vlastník věci ji může zatížit věcným břemenem ad personam ve stejném rozsahu užívání, jako by ji bylo možno zatížit nájemní smlouvou.Soud může osobní užívací právo zrušit k návrhu oprávněného, pokud prokáže, že došlo k trvalé změně, vyvolávající hrubý nepoměr. Takovou trvalou změnou může být právě podstatné zhoršení vztahů mezi oprávněným z věcného břemene a tím, kdo jej má strpět nebo dlouhodobé jednání povinného spočívající v nemožnosti užívání věcného břemene či jeho úmyslné omezování. Podmínkou je trvalá (nikoliv pouze přechodná) změna poměrů zakládající hrubý nepoměr ovlivňující práva a povinnosti ze služebnosti. Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ (NS 22 Cdo 4852/2015). Změna spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (NS 22 Cdo 2695/99). Příkladem kvalifikované změny spočívající v osobních poměrech účastníků jsou vysoce konfliktní vztahy mezi účastníky vedoucí k tomu, že nemovitost je zanedbaná a dlouhodobě není prováděna ani její základní údržba (NS 22 Cdo 427/2019). Rozhodující je porovnání práv a povinností (zatížení povinného a výhody oprávněného či panujícího pozemku) v době, kdy byla služebnost zřízena, se stavem v době rozhodování soudu (NS 3 Cdon 269/96). Ve světle uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že v daném případě je na místě služebnost zrušit pro trvalou změnu poměrů mezi účastníky, tak jak ji předpokládá shora citované ustanovení O.z.. Mezi účastníky bylo uzavřeno paralelně vedle sebe několik právních vtahů (služebnost, nájemní právo, smlouva o smlouvě budoucí), které se svou podstatou vzájemně vylučují. Tento stav přičítá soud především laickému přístupu účastníků k právním jednáním. Jelikož však na základě těchto jednání došlo k zápisu práva věcného břemene užívání ve prospěch žalovaných do Katastru nemovitostí, musel soud k nastalé situaci přihlédnout ve svém rozhodování. Žalovaní se zavázali hradit žalobci měsíčně částku 7 000 Kč. Tuto svou povinnost řádně neplnili. Větší část dluhu (250 000 Kč) uhradili až po podání žaloby, tedy pod hrozbou ztráty užívacího práva k nemovitostem žalobce. Nadále žalobci dluží několik tisíc korun. Tuto skutečnost považuje soud za důvod pro zrušení služebnosti, neboť platební morálka žalovaných byla natolik špatná, že nelze po žalobci požadovat, aby nadále trpěl užívání svých nemovitostí žalovanými.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobce, ačkoliv byl ve sporu úspěšný, se svého práva vzdal.