8 C 191/2023-45 — Okresní soud v Sokolově

1. Zástavní věřitelka se návrhem ze dne 14.11.2023 domáhala nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že zástavní dlužnice dluží zástavní věřitelce pohledávku ve výši 2 168 856,29 Kč se smluvním úrokem ve výši 3,74% ročně z částky 2 032 027,89 Kč od 14.11.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 2 032 027,89 Kč od 14.11.2023 do zaplacení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen „zástava“) ve vlastnictví zástavní dlužnice.2. Soud vyzval zástavní dlužnici, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zdejšího soudu vyjádřila k návrhu zástavní věřitelky a dále k tomuto, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž ta se k návrhu zástavní věřitelky ani k výzvě soudu nijak nevyjádřila.3. Zástavní dlužnice byla současně poučena o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že k vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání dle §115a o.s.ř. a §356 z.ř.s. nemá ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. námitek. S ohledem na neprojevený nesouhlas zástavní dlužnice a souhlas zástavní věřitelky uvedený v návrhu pak soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.4. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci z listin předložených zástavní věřitelkou žalobkyní a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.5. Smlouvou o hypotečním úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřela zástavní věřitelka se zástavní dlužnicí úvěrovou smlouvu, kdy na základě této smlouvy poskytla zástavní dlužnici částku ve výši 2 079 000 Kč. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřenou mezi účastníky tito zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za zástavní dlužnicí vyplývající z citované úvěrové smlouvy. Dle výpisu z katastru nemovitostí byl zástavní dlužník ke dni 13.12.2021 vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavní věřitelky na základě shora citované smlouvy. z8stavní dlužnice se opakovaně dostávala do prodlení se splácením úvěru, zástavní věřitelkou byl proto vyzývána k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne , datum, zástavní věřitelka zesplatnila vůči zástavní dlužnici pohledávku ze shora citované smlouvy. Dle vyčíslení pohledávky ke dni 13. 11. 2023 zástavní dlužnice na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku I. tohoto usnesení.6. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.7. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že „soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že „v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. Obdobně srovnej rozhodnutí Nejvyššího sodu sp.zn. 21 Cdo 277/2017.8. V daném případě tedy zástavní věřitelka doložila shora uvedenými listinami existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o hypotečním úvěru za zástavní dlužnicí. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, jakož i výpisem z katastru nemovitostí a dalšími listinami, je pak doloženo, že pohledávka za zástavním dlužnicí existuje a je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl.9. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy pak lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a to pouze prodejem zástavy (§ 358 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb.).10. V usnesení, kterým soud vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy, soud nerozhoduje o nákladech řízení, neboť se jedná o specifické řízení. Ústavní soud ve své judikatuře totiž dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 28/14 z 20. 8. 2014). Z těchto důvodů pak soud, vázán judikaturou Ústavního soudu, nerozhodoval o nákladech tohoto řízení.