10 C 266/2025-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 530 Kč s tím, že dne , datum, při jízdě na lince číslo , anonymizováno, dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále dle doplnění žalobních tvrzení žalovaný porušil dopravní podmínky, kdy v dopravním prostředku konzumoval nápoje, čímž mu vznikla povinnost zaplatit. žalovaný ovšem požadované nezaplatil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud ze „Zápisu o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne , datum, na lince číslo , anonymizováno, dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činila 30 Kč a výše přirážky činila 1 500 Kč. Z dalšího zápisu o přepravní kontrole vystaveném paralelně soud zjistil, že žalovaný při jízdě popíjel plechovkové pivo. Totožnost žalovaného byla zjištěna prostřednictvím Policie ČR. Z přepravních podmínek bylo zjištěno, že cestující nesmí jíst nebo pít ve vozidlech nebo v přepravním prostoru. Pro případ jiného porušení přepravních podmínek je cestující povinen zaplatit přirážku 1000 Kč.4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice vlaku nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.5. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.6. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, dále v dopravním prostředku konzumoval nápoje a následně nezaplatil jízdné ani přirážky, jež vyplývají z přepravních podmínek, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 530 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.