16 C 131/2025-39 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 560 Kč s příslušenstvím plynoucí z toho, že žalovaná měla dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, nastoupit k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., kdy tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaná v každém případě cestovala bez platného jízdního dokladu, porušila tím povinnosti cestujícího, a proto jí vznikla povinnost uhradit jízdné (20 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč), a to v celkové výši 4 560 Kč, kdy předmětnou částku žalovaná neuhradila. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ), postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 3. 2024, č.j. 14 P 63/2009-364, bylo zjištěno, že žalovaná je omezená ve svéprávnosti, a to na dobu 5 let od právní moci rozsudku tak, že není oprávněná činit jednání vymezená ve výroku I. rozsudku. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno město , adresa, . V dané věci soud rozhodoval v řízení o prodloužení omezení svéprávnosti, kdy již v roce 2009 byla žalovaná zbavena způsobilosti k právním úkonům zcela, následně bylo ze strany soudu opakovaně rozhodováno o omezení svéprávnosti žalované a prodlužování doby omezení svéprávnosti.3. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil, když uvedl, že žalovaná je od 19. 4. 2013 uznána invalidní ve třetím stupni a je držitelkou průkazu osoby se zdravotním postižením označeným ZTP/P, který má žalovaná vždy u sebe.4. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání nedostavila, soud však žalovanou s ohledem na skutečnost, že je omezena ve svéprávnosti, nepředvolával, předvolání k jednání bylo doručeno opatrovníkovi žalované, který se k jednání řádně dostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ve smyslu §101 odst. 3 o.s.ř.5. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Dne , datum, nastoupila žalovaná k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., při prováděné kontrole oprávněnou osobou v čase 11:32 hod. (zápis o provedené přepravní kontrole č. , číslo, ) se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč na místě neuhradila. Dne 18. 1. 2024 nastoupila žalovaná k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., při prováděné kontrole oprávněnou osobou v čase 17:21 hod. (zápis o provedené přepravní kontrole č. , číslo, ) se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč na místě neuhradila. Dne , datum, nastoupila žalovaná k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., při prováděné kontrole oprávněnou osobou v čase 17:44 hod. (zápis o provedené přepravní kontrole č. , číslo, ) se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč na místě neuhradila. Pohledávky byly dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupeny žalobkyni, ta byla k podání žaloby aktivně legitimována.6. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 3. 2024, č.j. 14 P 63/2009-364, bylo zjištěno, že žalovaná je opakovaně omezovaná ve svéprávnosti, je stižena lehkou mentální retardací, je emočně nestabilní, sociálně nezralá, snadno manipulovatelná a zvýšeně sugestibilní. Z důkazů provedených při posledním rozhodování soudu ve věci omezení svéprávnosti bylo zjištěno, že porucha žalované je trvalá, léčbou neovlivnitelná, duševní porucha posuzované ovlivňuje její schopnost právně jednat, sama není schopna právně jednat, jejím právním jednáním by jí hrozila závažná újma. Před tímto rozhodnutím bylo o omezení svéprávnosti rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 7. 2018, č.j. 14 P 63/2009-230.Nepříznivý zdravotní stav žalované potvrdil při jednání konaném dne 29. 10. 2025 i opatrovník žalované, který uvedl, že žalovaná není schopna porozumět právnímu jednání.7. Ze sdělení Městského úřadu , adresa, – odbor sociálních věcí ze dne 14. 10. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná měla přiznaný průkaz pro osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP/P ode dne 1. 8. 2015 do 30. 9. 2025, v současně době je podána nová žádost.8. Z článku VI. bod 3 smluvních přepravních podmínek městské hromadné dopravy , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že držitel průkazu „ZTP“, „ZTP/P“ včetně průvodce a psa, který je držitelem označen jako pes nebo průvodce doprovázející držitele průkazu, pokud se přepravuje současně s tímto držitelem, včetně vozíku pro invalidy dle zvláštního právního předpisu se přepravuje bezplatně. Bezplatnou přepravu dle tohoto ustanovení může využívat pouze držitel průkazu vystaveného příslušným orgánem České republiky dle zvláštního právního předpisu. Osoby uvedené v bodech 3. se bezplatně přepravují po předložení platného průkazu vydaného k tomu oprávněným subjektem.9. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Uzavření této smlouvy je právním jednáním, které má majetkový dopad, neboť cestující se zavazuje k úhradě jízdného a případně k dodržení přepravních podmínek, včetně sankcí za jejich porušení. Držitelé průkazu ZTP/P se však po předložení platného průkazu přepravují bezplatně.10. Na základě doložených důkazů a zjištěného skutkového stavu dospěl soud po právní stránce k závěru, že žaloba není důvodná. Jak vyplývá ze skutkových závěrů, žalovaná ve výše uvedené dny nastoupila k přepravě dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, kdy tímto měla uzavřít smlouvu o přepravě osob. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, která je současně držitelem průkazu ZTP-P, se soud zabýval otázkou, zda je žalovaná povinna uhradit žalobkyní uplatněné nároky za jízdy bez platného jízdního dokladu v prostředcích městské hromadné dopravy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná byla v době všech tří jízd bez platného jízdního dokladu osobou jednak s omezenou svéprávností, a to na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla její svéprávnost omezena v oblasti právních jednání týkajících se majetkových záležitostí, jednak osobou, která měla přiznaný průkaz pro osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP/P, který jí zakládá nárok na bezplatnou přepravu v prostředcích městské hromadné dopravy. V době jednotlivých jízd však tento průkaz u sebe neměla a nebyla schopna se jím prokázat při přepravní kontrole. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná měla v době kontrol průkaz ZTP/P platný a tedy měla objektivní nárok na bezplatnou přepravu.11. Vzhledem k rozsahu omezení svéprávnosti žalované a jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu pak žalovaná ani nebyla schopna rozpoznat a porozumět tomu, že by měla mít průkaz ZTP/P při cestě městskou hromadnou dopravou vždy při sobě a tímto průkazem se při kontrole prokázat. Z uvedených důvodů proto nelze dovodit vznik povinnosti žalované k úhradě požadovaných nároků, tj. jednotlivého jízdného a přirážek. V daném případě soud neshledal, že by žalovaná jednala úmyslně či se snažila dopravce nějakým způsobem poškodit. Její jednání, kdy nebyla schopna se průkazem ZTP/P prokázat, bylo důsledkem jejího nepříznivého zdravotního stavu, který jí znemožňuje plně chápat právní následky svého jednání a povinnosti s tím spojené.12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalovaná nebyla v době jednotlivých jízd způsobilá k předložení průkazu ZTP/P, když nevěděla a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu ani vědět nemohla, že takovou povinnost má. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Soud doplňuje, že podle judikatury Ústavního soudu (srov např. nález sp. zn. II. ÚS 2230/16) je vymáhání nezaplaceného jízdného od osoby, která má objektivně nárok na bezplatnou přepravu, dokonce v rozporu s principy spravedlnosti a právního státu.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalovaná, která byla ve věci úspěšná (dle § 142 odst. 1 o. s. ř.), byla ve věci zastoupena opatrovníkem a tento náhradu nákladů řízení nepožadoval, když mu žádné náklady nevznikly.