23 C 270/2025-13 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se návrhem ze dne 25. 8. 2025, doplněný dne 26. 9. 2025, domáhal zrušení vyživovací povinnosti jeho otce s tím, že o výživném bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 11 C 63/2023-25. Vyživovací povinnost byla stanovena na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2023. Žalobce uvedl, že již dostudovává vysokou školu, všechny podmínky pro absolvování státní závěrečné zkoušky má splněny. Od 1. 8. 2025 nastoupil do zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, , kde mu náleží mzda 55 000 Kč hrubého měsíčně. Navrhuje zrušení vyživovací povinnosti od 1. 9. 2025.2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 8. 10. 2025, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. S ohledem na skutečnost, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nenařizoval soud v dané věci ústní jednání a rozhodl na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky.4. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 31. 5. 2023 č. j. 11 C 63/2023-25 bylo rozhodnuto o snížení výživného na , Jméno žalobce, na částku 2 000 Kč s účinností od 1. 3. 2023. Rozsudek nabyl právní moci dnem 12. 7. 2023. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem vyplývá, že žalobce nastoupil od 1. 8. 2025 k zaměstnavateli jako Junior manažer prodejny. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 7. 2026. Místem výkonu práce jsou , obec, . Týdenní pracovní doba činí 40 hodin. Mzda byla sjednána ve výši 55 000 Kč hrubého. Z výplatní pásky za měsíc srpen 2025 vyplývá, že žalobce obdržel čistou mzdu ve výši 44 187 Kč.6. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je možno návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti vyhovět. Žalobce dle svého tvrzení dokončuje přípravu pro své budoucí povolání a je již schopen se sám živit. Uvedl, že je od 1. 8. 2025 zaměstnán a toto doložil. V daném případě jsou tedy dány podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, a proto soud návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalovaného k žalobci s účinností od 1. 9. 2025, tak jak navrhoval žalobce, zrušil.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, i když měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádnou náhradu nákladů řízení po žalovaném nežádal, žalovanému žádné náklady nevznikly.