42 C 8/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 4.9.2024, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě kapitalizovaného smluvního úroku v částce 900 Kč, když úrok činí 1% denně z dlužné částky. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, svou totožnost ověřil žalovaný verifikační platbou v částce 1 Kč ze svého bankovního účtu. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na smlouvu o úvěru uhrazeno ze strany žalovaného ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném 3 000 Kč na jistině, částku 900 Kč coby kapitalizovaný úrok a dále úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského ze součtu těchto dvou částek od 5.9.2024 do zaplacení.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailová adresa. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru v částce 3 000 Kč, úrok činí 1% denně, žalobkyně proto za poskytnutí jistiny úvěru od data uzavření smlouvy do data splatnosti dne 4.9.2024 požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 900 Kč, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 2355 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní informace o spotřebitelském úvěru a jeho poskytovateli. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, a potvrzení ČSOB a.s. ze dne 29.7.2025 soud dovodil, že částka 3 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, , variabilní symbol platby je číslem Smlouvy. Předžalobní výzva ze dne 22.5.2025 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 3 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně kapitalizovaného úroku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Ve Smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1% denně z dlužné jistiny, který se zároveň promítl do vysoké roční procentní sazby spotřebitelského úvěru ve výši 2 355%. Vysokou úrokovou sazbu a roční procentní sazbu nákladů spotřebitelského úvěru soud v projednávaném případě akceptuje, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý v řádu několika tisíců na velmi krátkou dobu, odměna za poskytnutí úvěru je pevně stanovena (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, odstavec 13). V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla přislíbené peněžní prostředky, které dle smlouvy nebyly vráceny. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 3 000 Kč, stejně tak jako sjednaného kapitalizovaného úroku ve výši 900 Kč, dále má právo na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalované. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 soud konstatuje, že ačkoliv se žalobkyně v žalobě důsledně nezaobírala otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, nelze shrnout, že žalovaný nebyl schopná úvěr splácet. Dle výše uvedeného rozhodnutí platí, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.6. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nevyvrátil existenci žalované pohledávky. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. a.t., ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.