42 C 84/2025-50 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá uhrazení částky 22 450 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o poštovním účtu, na základě které se zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, , následně došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o kontokorentu, a to na základě žádosti o poskytnutí úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, . Žalobkyně poté poskytla žalované úvěr ve formě kontokorentu/povoleného přečerpání, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu v částce 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro kontokorent. Dle č. 4.5. obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat žalované za služby poplatky dle sazebníku poplatků, žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu poplatku v částce 4x500 Kč za výzvu k úhradě dlužných částek, poplatku v částce 300 Kč za zaslanou upomínku a poplatku v částce 150 Kč za výzvu k dodržení podmínky kontokorentu. Žalovaná se dle čl. 5.3. obchodních podmínek zavázala zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a případně i úroků z prodlení. Protože byla žalovaná opakovaně v prodlení s plněním podmínek kontokorentu, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru a to k datu 30.7.2024, to vše v souladu 9.2. obchodních podmínek. Žalobce žádá úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy a dále sjednaný úrok ve výši 8,05% ročně. Dlužná částka činí 27 454,46 Kč, a to v následujícím členění:- jistina 20 000 Kč,- poplatky 2 450 Kč (4x500 Kč, 1x300 Kč, 1x 150 Kč),- smluvní úrok 3 799,93 Kč (ve výši 8,05% ročně z poskytnuté úvěrové jistiny za období od 1.12.2023 do 24.2.2025),- úrok z prodlení 1 207,53 Kč (ve výši 8,05% ročně z dlužné částky za období od 16.1.2024 do 24.2.2025).Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. K důkazu provedl soud níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě kterých došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o poštovním účtu ze dne , datum, , na základě které žalobkyně pro žalovanou vedla běžný účet. Žalovaná požádala dne 20.11.2023 o poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 20 000 Kč úročeného sazbou 21,90% ročně k osobnímu účtu žalované u žalobkyně č. , č. účtu, . Žádost je podepsaná žalovaným. Na základě uvedené žádosti posléze žalobkyně a žalovaná uzavřely téhož dne smlouvu o kontokorentu (dále také jen „smlouva“), v níž se žalobkyně jako banka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou kontokorentu do výše úvěrového limitu 20 000 Kč (tedy povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu žalované až do debetního zůstatku ve výši – 20 000 Kč). Smlouva je podepsaná žalovanou prostředky komunikace na dálku. Dne 18.11.2022 byla mezi účastnicemi uzavřena rovněž smlouva o poskytování služeb elektronického bankovnictví. Úvěr bylo možné dle smlouvy čerpat od 20.11.2023 až do výše úvěrového limitu, v den uzavření smlouvy se banka zavázala otevřít žalované úvěrový účet. Úvěr je dle smlouvy úročen roční sazbou 21,90 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle smlouvy 24,68 %. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky pro kontokorent a sazebník, se kterými žalovaná podpisem smlouvy vyslovila souhlas. Soud dále k důkazu provedl listiny dokládající poskytnutí předsmluvní informace žalované před poskytnutím úvěru a listiny k prověření úvěruschopnosti žalované. Soud shodně se žalobkyní má za to, že žalovaná byla úvěruschopná. Žalovaná byla před zesplatněním dluhu upomínána celkem 6x, což žalobkyně doložila. Oznámení o zesplatnění dluhu a zrušení kontokorentu ze dne 11.7.2024 bylo žalované prokazatelně odesláno dne 16.7.2024, předžalobní upomínka ze dne 3.3.2025 byla žalované zaslána dne 4.3.2025. Soud dále k důkazu provedl listiny k prokázání čerpání úvěru, a to výpis z úvěrového účtu se stavem ke dni 15.12.2024 a výpis z kontokorentního účtu za období od 20.11.2023 do 29.2.2024. Žalobkyně tedy doložila veškerá žalobní tvrzení týkající se uzavření smlouvy o úvěru a čerpání úvěrové jistiny.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla smlouvou o kontokorentu uzavřena smlouva o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy o kontokorentu byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a poplatků ve lhůtě stanovené smlouvou. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalované poskytla přislíbené peněžní prostředky, které dle smlouvy nebyly vráceny, ještě před tím byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny stejně tak jako sjednaného úroku a poplatků, dále má právo na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalované.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 713 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 898 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 450 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.7. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sama žalovaná se k soudu nedostavila a nenavrhla případný splátkový kalendář, který by odrážel její možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedla soudu žádné skutečnosti.