10 C 263/2025-108 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení peněžitého plnění, a to primárně po žalované č. 1, eventuálně po obou žalovaných. Především požadoval, aby byla žalované č. 1 uložena povinnost zaplatit částku 113 200 Kč, kterou jí dne , datum, poukázal na její bankovní účet, a to s tvrzením, že tuto částku poskytl bez právního důvodu, neboť žalovaná č. 1 popírá existenci jakéhokoli závazku vůči žalobci a pokud tedy žalovaná č. 1 nebyla dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce, vzniklo jí na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Zároveň však žalobce tvrdil, že v období od 22. 7. 2022 do 19. 8. 2022 uzavřel se žalovaným č. 2 ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 250 000 Kč, přičemž zápůjčka měla být určena společně žalovanému č. 2 a žalované č. 1, kteří tehdy žili jako druh a družka. Na způsobu poskytnutí částky se žalobce dohodl se žalovaným č. 2 tak, že část zápůjčky bude poskytnuta bezhotovostně a část v hotovosti. Konkrétně žalobce poskytl 136 800 Kč v hotovosti dne 19. 8. 2022 přímo žalovanému č. 2 a zbývající část 113 200 Kč převedl dne , datum, na bankovní účet žalované č. 1, jehož číslo mu sdělil žalovaný č. 2. Podle žalobce byl tento postup zvolen na žádost žalovaného č. 2 a žalobce byl v dobré víře, že zápůjčku poskytuje oběma žalovaným jako společným dlužníkům. Zápůjčka byla žalobcem poskytnuta bezúročně s tím, že celá částka 250 000 Kč měla být vrácena nejpozději do 28. 2. 2023. Ke splacení však v této lhůtě nedošlo a žalovaní se dostali do prodlení. Teprve od 7. 6. 2023 začaly na účet žalobce přicházet splátky, a to výlučně z bankovního účtu žalovaného č. 2., přičemž v období od června 2023 do 14. 11. 2024 uhradili žalovaní (resp. žalovaný č. 2) jednotlivými splátkami celkem 176 500 Kč. Žalobce tvrdí, že tyto splátky považoval za plnění na společný dluh obou žalovaných ze zápůjčky uzavřené v roce 2022, nikoli za splácení jiného či novějšího závazku. Podle žalobce proto zápůjčka nebyla v plném rozsahu splacena a po započtení splátek, které byly hrazeny po splatnosti a byly nejprve započteny na úroky z prodlení, zůstala ke dni 15. 11. 2024 nesplacená část jistiny ve výši 83 568,50 Kč. Pro případ, že by tedy soud dospěl k závěru, že zápůjčka byla skutečně poskytnuta oběma žalovaným, domáhal se žalobce zaplacení této částky společně a nerozdílně po žalované č. 1 i žalovaném č. 2.2. Žalovaní ve svém vyjádření nárok žalobce v plném rozsahu popřeli. Žalovaný č. 2 výslovně potvrdil, že dne , datum, byla na účet žalované č. 1 připsána částka 113 200 Kč, avšak tvrdil, že se jednalo o zápůjčku poskytnutou výlučně jemu, nikoliv žalované č. 1. Podle jejich tvrzení byl účet žalované č. 1 pouze platebním místem, přičemž žalovaná č. 1 tuto částku po jejím přijetí předala žalovanému č. 2 v hotovosti. Žalovaní zdůraznili, že mezi žalobcem a žalovanou č. 1 nikdy nedošlo k jednání o zápůjčce a že žalovaná č. 1 žalobce osobně ani nezná, a proto nemohla být dlužníkem. Žalovaný č. 2 dále uvedl, že tuto zápůjčku řádně splácel a splatil, když žalobci poukázal ze svého bankovního účtu postupnými platbami celkem 176 500 Kč, přičemž v této částce bylo zahrnuto i plné splacení částky 113 200 Kč. Přitom poukazoval na to, že všechny jeho platby proběhly transparentně bezhotovostně, zatímco žalobce tvrdí poskytnutí dalších vysokých částek v hotovosti, aniž by k tomu předložil jakékoli doklady. Žalovaný č. 2 výslovně popřel, že by od žalobce obdržel jiné peněžní plnění než částku 113 200 Kč, a označil tvrzení o hotovostní zápůjčce za nevěrohodné, účelové a neprokázané, založené pouze na tvrzeních žalobce a na dílčích, z kontextu vytržených útržcích komunikace. Současně žalovaní namítli, že pokud by žalobce popíral, že částka 113 200 Kč byla zápůjčkou žalovanému č. 2, jednalo by se naopak o bezdůvodné obohacení na straně žalobce, neboť žalovaný č. 2 by mu v takovém případě plnil bez právního důvodu. Žalovaní dále poukázali na vnitřní rozpornost a nejasnost žaloby, zejména na skutečnost, že žalobce uplatňuje alternativně buď nárok na částku 113 200 Kč po žalované č. 1, nebo nárok na 83 568 Kč po obou žalovaných, přičemž oba nároky mají odlišný skutkový i právní základ. Zdůraznili, že z tohoto postupu je zřejmé, že žalobce sám nemá jasno, čeho se vlastně domáhá. Uplatnění úroků z prodlení i nákladů vymáhání označili za zcela spekulativní, bez opory v jakékoli smlouvě či dohodě. Závěrem žalovaní navrhli, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.3. Žalobce dále na výzvu soudu upřesnil žalobní tvrzení, kdy potvrdil, že částku 113 200 Kč zaslal převodem na účet žalované č. 1, protože s žalovaným č. 2 ujednal podmínky celkové zápůjčky a tou základní z nich bylo, že příjemcem zápůjčky a zavázaným k jejímu vrácení jsou společně žalovaný č. 2 a žalovaná č. 1, která byla družkou žalovaného č. 2 a za kterou žalovaný č. 1 podle svého prohlášení jednal. Tedy vůlí žalobce bylo zaslat dne 26. 8. 2022 částku 113 200 Kč jako část zápůjčky. Ovšem pokud žalovaná č. 1 namítá, že se nejednalo o její zápůjčku od žalobce, ale byla zápůjčkou žalovaného č. 2, pak je možné, že žalobce zaslal tuto částku žalované č. 1 bez právního důvodu.4. V rámci jednání dále žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že se zná s žalovaným č. 2 z podnikání, kdy oba se zabývají dovozem aut a důvěřovali si. Žalovaný č. 2 se svěřil, že má těžkosti s financemi, proto mu žalobce nabídl bezúročnou půjčku 250 000 Kč, kdy tato měla být uhrazena na účet žalované č. 1 s tím, že se jednalo o zápůjčku pro oba, protože spolu žili a měli spolu dítě. Následně však měl žalobce okolo cestu z Německa, kdy měl u sebe nějakou hotovost, takže se domluvili, že žalovanému č. 2 předá část hotově, k čemuž došlo dne 19. 8. 2022. Žalovaný však následně neuhradil ničeho, proto se dohodli na splátkách po 20 000 Kč s tím, že mu poskytne ještě nějaký čas, jestliže bude splácet minimálně tuto částku.5. V koncentrační lhůtě dále žalobce doplnil, že k zápůjčce ve výši 250 000 Kč žalovaný č. 2 vystavil ve prospěch žalobce dne 25. 7. 2022 směnku vlastní s doložkou „bez protestu“ se směnečnou sumou ve výši 250 000 Kč splatnou dne 30. 12. 2022 v , obec, . Z tohoto důvodu nebyl vyhotoven žádný písemný doklad o tom, že žalobce předal žalovanému č. 2 v hotovosti částku 136 800 Kč jako část celkové výše zápůjčky 250 000 Kč. Žalobce považoval směnku za ztracenou, avšak následně ji nalezl mezi jinými dokumenty.6. Pokud jde o uplatněný eventuální petit, podle kterého se žalobce primárně domáhal částky 113 200 Kč po žalované č. 1 jako vrácení plnění bez právního důvodu, eventuálně vrácení zápůjčky ve výši 83 568,50 Kč po obou žalovaných, došel soud k závěru, že žalobní tvrzení žalobce ve své podstatě vyvracejí primárním petit na vydání bezdůvodného obohacení za žalovanou č. 1, neboť žalobce jasně tvrdí, že k poskytnutí finančních prostředků došlo na základě smlouvy o zápůjčce ujednané s žalovaným č. 2. Z tohoto důvodu soud vedl dokazování nejprve k otázce sekundárního petitu s tím, že nebylo vyloučeno, že by po provedeném dokazování věc mohla být po právní stránce posouzena podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.7. Pokud jde o skutkový stav mezi účastníky bylo nesporné, že částka 113 200 Kč byla zaslána žalované na základě jednání žalobce a žalovaného o zápůjčce, jakož i skutečnost, že žalovaný uhradil na danou zápůjčku celkem 176 500 Kč. Spor existoval o tom, zda předmětem zápůjčky bylo rovněž předání částky 136 800 Kč, jež měla být dle tvrzení žalobce předána žalovanému č. 2 v hotovosti dne , datum, . Dále existoval spor o to, zda ze zápůjčky byla zavázána rovněž žalovaná a také, jak byla sjednána otázka splatnosti.8. Soud ve výroku I. řízení částečně zastavil, a to na základě zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem při jednání dne 9. 4. 2026, kdy s tímto žalovaní vyslovili souhlas.9. Z potvrzení o platbě částky 113 200 Kč soud zjistil, že tato byla zaúčtována dne 26. 8. 2022, přičemž neobsahuje žádnou identifikaci v podobě zprávy pro příjemce či variabilního nebo jiného symbolu.10. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný č. 2. uhradil žalobci dne 13. 4. 2023 – 10 000 Kč, 7. 6. 2023 – 10 000,00 Kč, 14. 7. 2023 – 20 000 Kč, 8. 8. 2023 – 10 000,00 Kč, 8. 9. 2023 – 10 000 Kč, 3. 10. 2023 – 20 000 Kč, 6. 11. 2023 – 20 000 Kč, 6. 12. 2023 – 20 000 Kč, 4. 1. 2024 – 10 000 Kč, 1. 2. 2024 – 20 000 Kč, 3. 3. 2024 – 5 000 Kč, 3. 4. 2024 – 5 000 Kč, 1. 5. 2024 – 5 000 Kč, 1. 6. 2024 – 5 000 Kč, 1. 7. 2024 – 5 000 Kč, 1. 8. 2024 – 5 000 Kč, 3. 9. 2024 – 5 000 Kč a 14. 11. 2024 – 1 500 Kč. Uvedené platby neobsahují žádnou identifikaci v podobě zprávy pro příjemce či variabilního nebo jiného symbolu.11. Z komunikace účastníků a jejich zástupců soud zjistil, že předžalobními výzvami ze dne 15. 4. 2025 byli žalovaní vyzváni k vrácení zápůjčky ve výši 83 568,50 Kč s tvrzením ohledně uzavřené smlouvy o zápůjčce ve výši 250 000 Kč. Na tyto reagovali žalovaní dopisem ze dne 24. 4. 2025 tak, že částka 113 200 Kč měla být za vozidlo Opel Astra, přičemž k žádné zápůjčce nedošlo. Tato