22 C 86/2026-31 – Okresní soud v Sokolově

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 6 112,33 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným smlouvu k službě , Anonymizováno, účet, na základě které žalovanému poskytoval služby spočívající v odložených platbách a poskytování spotřebitelského úvěru. Žalovaný prostřednictvím této služby čerpal finanční prostředky, své závazky však řádně a včas nesplnil. Pohledávka byla následně postoupena žalobci. Žalovaná částka představuje jistinu 3 288,12 Kč, poplatky 10,22 Kč, poplatky z prodlení 1 366,94 Kč, smluvní pokutu v souhrnné výši 1 147,05 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva k službě , Anonymizováno, účet. Na jejím základě byl žalovanému zřízen , Anonymizováno, účet a zpřístupněn úvěrový limit ve výši 3 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí a akceptaci obchodních podmínek tvořících její nedílnou součást. Součástí smluvního ujednání byla i pravidla pro vznik nároku na smluvní sankce v případě prodlení se splácením.Dále bylo prokázáno, že žalovaný na základě smluvního vztahu opakovaně čerpal finanční prostředky. Zejména uzavřel smlouvy o splátkovém financování zachycené v přílohách ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 4. 4. 2024 a 28. 5. 2024, jejichž předmětem bylo financování částek 1 703 Kč a 1 562 Kč. Obě přílohy obsahují identifikaci žalovaného, parametry úvěru i podpis žalovaného.Z vyúčtování za červenec 2024 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány jednotlivé transakce uskutečněné prostřednictvím služby , Anonymizováno, , včetně splátek sjednaných úvěrových produktů a následně i smluvních sankcí vzniklých v důsledku prodlení. Celková vyúčtovaná částka činila 4 074,74 Kč a byla splatná dne 15. 8. 2024. Žalovaný tuto částku neuhradil.Soud se dále zabýval otázkou, zda byl před uzavřením smlouvy splněn požadavek řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z předloženého záznamu z interního systému původního věřitele vyplynulo, že před schválením služby byly zjišťovány příjmy žalovaného, jeho výdaje, existující úvěrové závazky a byly provedeny kontroly v registrech Credit Check a SOLUS. Současně byl aplikován scoringový model vedoucí ke schválení úvěrového limitu. Žalobce následně na výzvu soudu podrobně popsal použitý proces posouzení úvěruschopnosti a doložil jeho výsledek. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného posuzoval a nelze dospět k závěru o porušení povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru.Soud měl rovněž za prokázané postoupení pohledávky na žalobce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla součástí převáděného souboru pohledávek. Zaplacení úplaty za postoupené pohledávky bylo doloženo potvrzením postupitele. Žalovanému bylo následně postoupení pohledávky oznámeno a ve spise je založen i doklad o odeslání tohoto oznámení. Aktivní legitimace žalobce byla tedy prokázána.Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému: jistinu 3 288,12 Kč, poplatky 10,22 Kč, poplatky z prodlení 1 366,94 Kč, smluvní pokutu 1 147,05 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.Tyto položky byly doloženy vyúčtováním a navazujícími listinami a odpovídají smluvnímu ujednání účastníků. Soud neshledal jejich rozpor s právní úpravou ochrany spotřebitele ani nepřiměřenost, která by odůvodňovala jejich nepřiznání.Jiná situace nastala u částky 300 Kč označené jako náklady vymáhání. Žalobkyně tuto částku v žalobě požadovala jako samostatnou složku pohledávky, avšak neprokázala její konkrétní smluvní ani zákonný základ. Ze samotného označení této částky v předžalobní výzvě nelze dovodit vznik samostatného hmotněprávního nároku vůči žalovanému. V této části proto žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud žalobu ohledně částky 300 Kč zamítl.V rozsahu částky 5 812,33 Kč s příslušenstvím byla žaloba důvodná, a proto jí soud vyhověl. O zákonném úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 občanského zákoníku a příslušného prováděcího předpisu, když žalovaný byl s úhradou peněžitého dluhu v prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž neúspěch žalobkyně byl pouze zanedbatelný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 112,33 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.