23 C 193/2026-12 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se návrhem ze dne 2. 6. 2026 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k jeho synovi s tím, že syn ukončil studium na vysoké škole a je samostatně výdělečně činný. Pracuje jako OSVČ. Se synem se stýká, přispívá mu i nad rámec stanoveného výživného. Navrhuje, aby vyživovací povinnost byla s účinností od 1. 7. 2026 zrušena.2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení žalobce nepopírá. Vykonává samostatnou výdělečnou činnosti jako OSVČ. Přikládá rozhodnutí o ukončení studia na Západočeské univerzitě v Chebu a navrhuje, aby soud návrhu žalobce vyhověl.3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. S ohledem na skutečnost, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nenařizoval soud v dané věci ústní jednání a rozhodl na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky.5. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 8. 2017 č. j. 40 Nc 28181/2017-21 byla schválena dohoda rodičů s tím, že se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2017. Rozsudek nabyl právní moci dnem 18. 8. 2017. Z výpisu údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovanému vzniklo od 12. 2. 2026 živnostenské oprávnění, kdy předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Rozhodnutím Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 10. 3. 2026 bylo rozhodnuto o ukončení studia žalovaného pro nesplnění podmínek prvního semestru studia. Student nezískal potřebný počet kreditů. Požadováno bylo alespoň 10 kreditů, student měl 0 kreditů.7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je možno návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti vyhovět. Žalovaný dle svého tvrzení dokončil přípravu pro své budoucí povolání a je již schopen se sám živit. Uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, studium na vysoké škole bylo ukončeno. Toto doložil. V daném případě jsou tedy dány podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, a proto soud návrhu na zrušení stanovené vyživovací povinnosti v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností od 1. 7. 2026, tak jak navrhoval žalobce, zrušil.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, i když měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádnou náhradu nákladů řízení po žalovaném nežádal, žalovanému žádné náklady nevznikly.