23 C 313/2025-44 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil výživné na její osobu na částku 6 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025. Žalobu odůvodnila tím, že stále studuje, není schopna se sama živit. Ze strany žalovaného jí není hrazeno žádné výživné od září 2025. Žije s matkou a sestrou ve společné domácnosti. Její měsíční náklady činí zhruba 14 000 Kč. Žalovaný pracuje v průmyslu s čistým příjmem cca 28 000 Kč. Má další vyživovací povinnost k její nezletilé sestře.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky zaslané na adresu jeho trvalého bydliště i na adresu jeho aktuálního pobytu u přítelkyně, se soudu vrátily nevyzvednuté.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 11. 2. 2026. Žalovaný se k jednání nedostavil, zásilky si opět nepřevzal. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z rodného listu vystaveného Městským úřadem , obec, vyplývá, že žalobkyně je dcerou žalovaného a , jméno FO, .Z potvrzení , právnická osoba, , příspěvková organizace, ze dne 9. 9. 2025 vyplývá, že žalobkyně je studentkou 4. ročníku státní školy v roce 2025/2026.Z platebních dokladů SIPO na jméno matky, přehledu záloh u , právnická osoba, týkající se elektřiny, přehledu záloh u , právnická osoba, týkající se plynu vyplývá, že náklady na bydlení činí cca 12 700 Kč.Z výplatních pásek matky za červenec a srpen 2025 vyplývá, že matka je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s průměrným příjmem 38 000 – 40 000 Kč měsíčně.Z rozpisu nákladů žalobkyně je patrné, že tyto se sestávají především z poplatků za telefon ve výši 500 Kč, dojíždění do školy ve výši 2 500 Kč, školních potřeb ve výši 500 Kč, základních potřeb včetně drogerie cca 6 000 Kč, oblečení a obuvi ve výši 1 000 Kč, internetu na doma a televize ve výši 400 Kč, knih ve výši 300 Kč, volného času ve výši 800 Kč a kapesného ve výši 2 000 Kč. Tyto náklady byly doloženy výpisem vysvědčení ze školy, vyúčtováním od , právnická osoba, týkající se telefonu, internetu aj. a stvrzenkami z hromadné dopravy a o tankování pohonných hmot. Dle sdělení žalobkyně do školy občas dojíždí vozidlem, které dostala darem od svých prarodičů k osmnáctým narozeninám.Z výplatních pásek žalobkyně u společnosti , právnická osoba, vyplývá, že žalobkyně si našla v období od září do prosince 2025 brigádu. Průměrný příjem za tyto měsíce činil cca 8 300 Kč. K tomuto žalobkyně i matka uvedly, že se jednalo pouze o brigádu na tyto měsíce, nyní žádnou brigádu nemá.Z rozhodnutí Obecního úřadu , obec, ze dne 23. 5. 2025 č. j. , Anonymizováno, vyplývá, že žalovanému byl zrušen trvalý pobyt na adrese , adresa, , a místem jeho pobytu je nyní sídlo ohlašovny – , adresa, .Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení , obec, ze dne 21. 10. 2025 vyplývá, že žalovaný je od 16. 6. 2023 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , nejsou mu vypláceny dávky nemocenského pojištění ani nepobírá žádný druh důchodu. Není evidován jako osoba samostatně výdělečně činná.Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ze dne 6. 1. 2026 vyplývá, že žalovaný je u jejich společnosti zaměstnán od 16. 6. 2023 dosud, pracovní poměr je na dobu neurčitou. Je zařazen jako obsluha výrobního zařízení. Výše průměrného čistého příjmu za 12 měsíců činí 31 795 Kč, jiné příjmy nemá. Ze mzdy jsou prováděny exekuční srážky.Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 11. 2025 č. j. 40 Nc 28163/2025-26 vyplývá, že žalovanému byla s účinností od 1. 9. 2025 stanovena na mladší dceru , jméno FO, vyživovací povinnost ve výši 5 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se otec k ústnímu jednání nedostavil, v řízení zůstal zcela pasivní. K poměrům matky bylo zjištěno, že má příjem ze zaměstnání, dále vlastní automobil v hodnotě cca 50 000 Kč, garáž a podílové spoluvlastnictví k bytovému domu v rámci kterého užívá byt o velikosti 3+1. Náklady na bydlení má ve výši 12 700 Kč včetně energií. Dluhy nemá. K poměrům otce bylo zjištěno, že je zaměstnán v , obec, , vlastní automobil Renault Scénic. Původně byl podílovým spoluvlastníkem společně s matkou, neplatil ale svou hypotéku, tak to matka doplatila sama.5. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Podle § 922 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří lez zpět od tohoto dne.8. Podle § 913 o.z pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.9. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.10. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je zletilou studentkou denního studia, a proto není schopna se sama živit ve smyslu § 911 o.z. Je tedy naplněna základní podmínka vzniku vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.11. Žalovaný otec se k žalobě nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval a své příjmy ani výdaje nedoložil. Soud proto vycházel z údajů získaných od zaměstnavatele žalovaného, z nichž vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 31 795 Kč. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti – k nezletilé dceři, na kterou by měl přispívat částkou 5 500 Kč měsíčně, a dále k žalobkyni. Dle vyjádření zástupkyně byla již na výživné na nezletilou dceru podána exekuce.12. Ze zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že žalobkyně jako studentka vykazuje typické odůvodněné potřeby související s přípravou na budoucí povolání – náklady na stravu, bydlení, dopravu, školní pomůcky, telefon, ošacení a další běžné výdaje. Tyto potřeby žalobkyně nejsou vzhledem k jejímu věku a studiu nijak nadstandardní. Sama žalobkyně nemá příjmy, které by jí umožnily se živit vlastními silami.13. Při stanovení výše výživného soud vycházel z kritérií uvedených v § 913 až § 915 o. z., tedy z odůvodněných potřeb dítěte na straně jedné a schopností, možností a majetkových poměrů povinného na straně druhé. Protože otec nesplnil svou procesní povinnost tvrdit a prokazovat své majetkové poměry, hodnotil soud jeho schopnosti primárně podle objektivně zjištěného průměrného příjmu. Zjištěný příjem ve výši 31 795 Kč je v poměrech žalovaného dostatečný pro zajištění obou jeho vyživovacích povinností.14. Soud při úvaze o konkrétní výši výživného přihlédl i k doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti, dle kterých se výživné na dítě starší 16. let pohybuje při dvou vyživovacích povinnostech kolem 18 % příjmu povinného, což po zaokrouhlení a s přihlédnutím k potřebě stanovit výživné v částce odpovídající reálným potřebám žalobkyně činí 5 800 Kč měsíčně.15. Takto stanovené výživné je přiměřené jak odůvodněným potřebám žalobkyně, které s ohledem na její studium a absenci vlastních příjmů nelze považovat za nižší, tak schopnostem a možnostem otce, jehož příjem umožňuje splnění dvou vyživovacích povinností. Výše výživného zároveň odpovídá zásadě proporcionality a zajišťuje, aby životní úroveň dítěte byla podílem na životní úrovni rodičů ve smyslu § 915 o.z. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil hradit výživné ve výši 5 800 Kč, ve zbytku žalobu zamítl.16. Jelikož bylo výživné stanoveno od září 2025, vznikl žalovanému na výživném nedoplatek ve výši 29 000 Kč za měsíce září 2025 až leden 2026, přičemž soud určil splatnost nedoplatku na výživném podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně k rukám žalobkyně pod ztrátou výhody splátek, a to s účinností od měsíce února 2026 spolu s běžným výživným. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na příjem žalovaného je vedena exekuce formou srážek ze mzdy, což významně snižuje jeho disponibilní finanční prostředky. Za této situace nelze po žalovaném požadovat jednorázovou úhradu celé dlužné částky, neboť by to bylo v rozporu s jeho reálnými možnostmi a schopnostmi. Stanovení splátek ve výši 500 Kč měsíčně soud považuje za přiměřené, neboť tato částka umožňuje žalovanému dluh postupně uhradit, aniž by byla ohrožena jeho schopnost plnit běžné výživné a současně zachovat minimální životní úroveň.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně sice měla převážný úspěch ve věci (žaloba byla částečně zamítnuta ohledně částky 700 Kč od září 2025), avšak náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.