6 C 255/2020-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 651 Kč z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovaného, na základě níž se zavázal platit roční pojistné ve výši 2 239 Kč, avšak řádně neplnil podmínky této smlouvy a pojištění ke dni 6. 12. 2019 zaniklo, takže žalobkyně za dobu od 21. 8. 2019 do doby zániku pojištění požaduje na tomto pojistném poměrnou částku 1 651 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani přes výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla 21. 8. 2015 uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova] s dohodnutou roční sazbou pojistného ve výši 2 239 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit vždy ke každému 21. 8. běžného roku. Z dodejky k upomínce dlužného pojistného z této smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl 22. 10. 2019 upomínán k úhradě dlužného pojistného z této pojistné smlouvy. Z upomínky z 11. 3. 2020 vyplývá, že žalovaný neuhradil na pojistném z této pojistné smlouvy 1 651 Kč za období od 21. 8. 2015 do 6. 12. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Z bilance k této pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaný skutečně dlužnou částku na pojistném za období od 21. 8. 2019 do 6. 12. 2019 neuhradil. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, přičemž z poštovního podacího archu z téhož dne vyplývá, že tato výzva mu zaslána byla. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný dluží na pojistném z pojistné smlouvy [číslo] za období od 21. 8. do 6. 12. 2019 na pojistném částku 1 651 Kč. Mezi stranami tedy byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 a následujících o. z., přičemž žalobkyně jako pojistitel má právo na toto pojistné dle § 2782 odst. 1 o. z. Žaloba je tedy důvodná nejen ohledně této částky, nýbrž v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení, které byly požadovány do doby sepisu žaloby v kapitalizované podobě na částku 111 Kč, odpovídá prováděcímu vládnímu nařízení č. 142/1994 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.