6 C 259/2020-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené 26. 6. 2015 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], na základě níž věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit do 12. 8. 2015 Smlouva byla podle žalobkyně uzavřena pod názvem„ [jméno] application“ prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], respektive formou textové zprávy s tím, že žalovaný odeslal žádost o zápůjčku, potvrdil tím, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami věřitele a že s nimi souhlasí s tím, že uvedl své údaje o rodném čísle, dokladu totožnosti a čísle bankovního účtu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a tato pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny„ prohlášení pro stávajícího klienta“ nevyplynulo, že by mezi [právnická osoba], která zde navíc nebyla specifikována, došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce se žalovaným, přičemž z listiny, kterou žalobkyně odůvodnila uzavření této smlouvy („ Loan application info“), soud nemohl provádět žádná zjištění, neboť tato listina nebyla předložena v českém jazyce a jako taková nemohla být provedena jako důkaz. Z předložených důkazů rovněž nevyplynula jakákoli jiná ingerence žalovaného, která by směřovala k uzavření předmětné smlouvy, a to včetně jeho identifikace, například občanského průkazu a podobně. Proto již není rozhodné, že žalobkyně prokázala skutečnost, že pohledávka z předmětné smlouvy měla být smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem z 19. 1. 2018 včetně dokladu o jeho doručení, a rozhodná není ani skutečnost, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku z 5. 6. 2020 včetně dokladu o doručení z 12. 6. 2020. K prokázání nároku rovněž nestačí vystavená faktura [číslo] ani potvrzení o provedené platbě z 26. 6. 2015, neboť není prokázáno, že účet, který je zde uveden byl žalovaného. K neprokázaným skutečnostem pak ze strany žalobkyně nebyly navrženy žádné důkazy, a jelikož žalobkyně se neúčastnila ústního jednání, zbavila se tak možnosti případného poučení v tomto smyslu ze strany soudu podle § 118a) odst. 1. a 3 o. s. ř. 4. Jelikož tedy žalobkyně v řízení neprokázala skutečnost, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., tudíž nemohla být pohledávka z této smlouvy řádně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Žalobu jako nedůvodnou soud proto v plném rozsahu zamítl. 5. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a měl by mít podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný však byl neaktivní, žádné náklady spojené s tímto řízením mu nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.