1 C 121/2021-51 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 295 518,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 033,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 418,17 Kč a dále s úrokem ve výši 14,7 % z částky 295 518,88 Kč od 29. 1. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení téže částky od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] (dále jen„ banka“). Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 23. 5. 2019 se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru uvedených dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 5 259,08 Kč počínaje dnem 23. 6. 2019. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se dohodly na smluvním úroku ve výši 14,7 % a nedílnou součástí smlouvy je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky banky. Banka svůj závazek splnila dne 23. 5. 2019 a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto banka v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek prohlásila úvěr dopisem ze dne 17. 2. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný uhradil celkem 41 344,85 Kč, z toho banka započetla na jistinu 4 481,12 Kč, zbytek na úroky, poplatky a sankce. 2. K výzvě soudu o doplnění žaloby o skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že společnost [právnická osoba] při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti klienta o konsolidaci úvěrů ze dne 23. 5. 2019, žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v databázi MV ČR. Žalobce obecně uvedl, že v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti, v tomto případě byl použit příjem ve výši 17 595 Kč. Žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 000 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti vyhověla a konsolidovala tři jeho interní závazky úvěrem ve výši 300 000 Kč se splátkou 4 785,08 Kč. K tomu, jak banka posoudila výdaje žalovaného, navrhl žalobce provést důkaz výpisem z běžného účtu žalovaného, který měla banka k dispozici, neboť běžný účet měl žalovaný zřízený právě u [právnická osoba] 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček uzavřené mezi [právnická osoba], jako bankou a [celé jméno žalovaného] jako klientem ze dne 23. 5. 2019 soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek v částce 5 259,08 Kč počínaje 23. 6. 2019 splatných vždy k 23. dni v měsíci. Účastníci sjednali roční úrokovou sazbu 14,7 %, RPSN bylo stanoveno na 15, 89 %. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit 576 005,17 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, peněžní prostředky byly poskytnuty na další úvěrové účty, které vedla [jméno] [příjmení] [příjmení] žalovanému, a to částku 47 712,03 Kč na splacení dluhu ve prospěch úvěrového účtu [číslo] částka ve výši 107 685,45 Kč na splacení dluhu ve prospěch úvěrového účtu číslo [PSČ] [anonymizováno] [číslo] a částka 5 000 Kč na úvěrový účet [číslo]. Zbývající část jistiny banka měla poskytnout ve prospěch běžného účtu žalovaného. Dále účastníci ve smlouvě sjednali poplatky, které je povinen hradit žalovaný, a to 1 795 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Ze žádosti o úvěr konsolidace půjček ze dne 23. 5. 2019 vyplynulo, že žalovaný uvedl jako svůj čistý měsíční příjem za tři měsíce částku 17 595 Kč, jako ostatní nezbytné měsíční náklady byla uvedena částka 0 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč. Počet zdrojů příjmu byl uveden jeden, jako zaměstnavatel byla uvedena společnost [právnická osoba] Dále žalovaný uvedl, že nemá srážky ze mzdy, jiné měsíční splátky a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jako závazky byly uvedeny úvěry, které byly smlouvou konsolidovány. Ze žádosti o úvěru je zřejmé, že byl předložen doklad o hlavním příjmu u zaměstnavatele [právnická osoba] 5. Žalobce byl vyzván, aby doplnil skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěru schopnosti, zda byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a aby k prokázání těchto tvrzení navrhl důkazy. Žalobce uvedl, že banka vychází ze statistických zdrojů, které jsou k dispozici, s tím, že banka si ověřovala výši příjmů výpisem z účtu, a to z běžného účtu, který banka žalovanému vedla v době uzavření úvěrové smlouvy i před touto dobou. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedené u [jméno] [příjmení] [příjmení] za období dubna 2019, tedy za měsíc bezprostředně předcházející v měsíci, v němž byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena, soud zjistil, že počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného představoval částku mínus 4 479,06 Kč a konečný zůstatek mínus 4 719,26 Kč. Pokud jde o příjmy žalovaného, jedná se o částku 5 000 Kč zaslané fyzickou osobou, dále částka 2 000 Kč přes platební bránu ThePay. Výdaje představují splátky úvěrů, výběry z bankomatů a platby v provozovnách. Z platební historie předmětné úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaný uhradil na předmětnou úvěrovou smlouvu celkem 41 344,85 Kč, naposledy uhradil částku 17 000 Kč dne 28. 2. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a její přílohy [číslo] (seznamu pohledávek) uzavřené mezi společnosti [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky oznámil postupitel dopisem ze dne 2. 2. 2021 žalovanému. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2021, jak vyplývá z podacího archu.Banka prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne 19. 2. 2020 v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. Úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 17. 2. 2020 a žalovaný byl vyzván, aby do 4. 3. 2020 uhradil částku 315 552,73 Kč. Ve smyslu § 273 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno 3. pracovní den, to znamená 25. 2. 2021. 7. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následujícího zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatnost sm