6 C 129/2021-51 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se původně domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by na místo dosud stanoveného výživného ve prospěch žalovaného, tedy jeho syna, ve výši 1 700 Kč měsíčně byl nadále povinen platit částku 500 Kč měsíčně z důvodu jeho současné situace. [jméno] zdůvodnil tak, že od 10. 2. 2021 je ubytován v Domově pro seniory [jméno], výše jeho výsluhového příspěvku činí po srážkách částku 10 075 Kč a v domově hradí za pobyt a stravu 8 564 Kč, takže z výsluhového příspěvku mu zbývá částka 1 511 Kč. 2. Žalovaný na to reagoval tím, že otec mu nad rámec výživného nepřispíval žádnou částkou, a to jak na svátky, Vánoce či narozeniny a on sám končí střední školu a bude pokračovat ve studiu na vysoké škole, kde se mu naopak zvednout výdaje. Otce navštívil letos v domovu pro seniory, s jeho finanční situací je obeznámen a právě proto jej nežádá o zvýšení výživného. 3. Žalobce následně vzal žalobu částečně zpět tak, že požadoval již snížení výživného pouze na částku 1 200 Kč. V této souvislosti doplnil, že sice synovi nepřispíval žádnou finanční částkou, ale při posledních setkáních mu dal celkem 1 100 Kč. Dále doplnil, že je paraplegikem. 4. Žalovaný připustil úhradu shora uvedené částky nad rámec výživného s tím, že se jednalo o peníze na benzín, který spotřeboval k těmto návštěvám. Zdůraznil, že se snažil s otcem telefonicky spojit, ale bez úspěchu, což jej velice mrzí. Žalovaný následně poté, co byly doloženy příjmy a finanční situace na straně žalovaného, souhlasil s tím, aby výživné bylo na částku 1 200 Kč měsíčně sníženo. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu tohoto snížení řízení částečně zastavil, jak vyplývá z výroku I. Předmětem řízení se tedy stal nárok žalobce na snížení výživného na částku 1 200 Kč měsíčně. K ní soud provedl následující důkazy. 6. Z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 7. 2008 bylo zjištěno, že tento opatrovnický soud rozhodoval v době nezletilosti žalovaného, a to tak, že schválil dohodu jeho rodičů, kdy se otec zavázal počínaje dnem 1. 7. 2008 přispívat na výživu nezletilého [celé jméno žalovaného] částkou 1 700 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Tento rozsudek vycházel ze situace, kdy matka pobírala plný invalidní důchod ve výši 7 584 Kč měsíčně a přídavky na děti ve výši 1 100 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 1 081 Kč měsíčně, přičemž otec pobíral plný invalidní důchod ve výši 9 389 Kč měsíčně a nezletilý [jméno] měl nastoupit do první třídy. 7. Ze zprávy Ministerstva obranu, odboru sociálního zabezpečení ze 4. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobci náleží invalidní důchod ve výši 14 467 Kč měsíčně, z něhož je prováděna srážka na úhradu pohledávky ve výši 4 396 Kč a k výplatě mu celkem náleží 10 071 Kč, kterážto dávka je od března 2021 poukazována se souhlasem jmenovaného na účet Domova pro seniory [jméno]. Ze zpráv a vyúčtování Domova pro seniory [jméno], [právnická osoba] bylo zjištěno, že z poukazované částky 10 071 Kč je poukazováno 8 564 Kč na pobyt a stravu a zbývajících 1 507 K mu zbývá na vlastní výdaje. Kromě toho je ze strany úřadu práce poskytován Domovu pro seniory [jméno] státní příspěvek na péči pro žalobce ve výši 8 800 Kč měsíčně, který je na tuto péči rovněž spotřebován. Ve věci nebylo sporu o tom, že ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň ze dne 30. 8. 2021 pak bylo sděleno, že žalobce nepobírá žádný další důchod. 8. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalovaný pokračuje ve studiu na vysoké škole – [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v Ústí nad Labem, přírodovědecké fakulty jak rovněž dokládá přihláška k tomuto studiu. 9. Podle § 910 odst. 1 obč. zák. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. Podle § 921 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s oprávněnou osobou jinak. 12. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let od tohoto dne. 13. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že od posledního rozhodování o výživném pro žalovaného jako syna žalobce v roce 2008 došlo na straně žalobce jako otce ke snížení životní úrovně, zejména v oblasti zhoršení zdravotního stavu a naprosto zvýšené potřeby péče o jeho osobu vyžadující vyšší náklady, přičemž v souladu s citovaným ustanovením § 915 odst. 1 o. z. hledisko zásadně shodné životní úrovně rodičů na straně jedné a dítěte na straně druhé předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte, se zohledněním souhlasného stanoviska obou stran na snížení výživného z původních 1 700 Kč na navržených 1 200 Kč, soud dospívá k závěru, že návrh na toto snížení výživného je relevantní a odůvodněný. Proto mu vyhověl a od následujícího měsíce od podání žaloby, tedy od května 2021 stanovil výši výživného placeného žalobcem k rukám žalovaného na částku [částka] měsíčně splatnou vždy do každého 5. dne měsíce předem. Zároveň pak rozhodl o tom, že se tímto mění předchozí rozsudek opatrovnického soudu č. j. 8 P 167/2001-112 ze dne 14. 7. 2008. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že každá ze stran měla úspěch částečný a proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.