6 C 268/2021-22 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne 3. 9. 2018 smlouva [číslo] dne 10. 3. 2020 smlouva [číslo] [číslo] na základě nichž se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednaly s odkazem na všeobecné podmínky společnosti, které se staly součástí této smlouvy. Žalobkyně si z těchto smluv nárokuje pouze neuhrazené náklady za služby třetích stran a platební služby, které se řídí splatností měsíčních splátek dle jednotlivých vyúčtování podle faktur žalobkyně, konkrétně se jednalo o vyúčtování [číslo] se splatností 20. 10. 2020 na částku 3 000 Kč jako sleva na zařízení poskytnuté žalovanému, dalšími pak byly vyúčtování za období od 20. 3. do 19. 4. 2020 se splatností 4. 5. 2020 na částku 3 298,68 Kč, z nichž připadá na služby třetích stran v tomto řízení uplatněná částka 227,88 Kč, vyúčtování za období od 20. 4. 2020 do 19. 5. 2020 se splatností 3. 6. 2020 na celkovou částku 4 256,59 Kč, z nichž je účtována v tomto řízení pouze částka 25 Kč a konečně pak vyúčtování za období od 20. 5. 2020 do 19. 6. 2020 se splatností 4. 7. 2020 v celkové výši 1 612,30 Kč, z nichž je nárokována pouze částka 484,20 Kč. Dohromady pak dlužná částka tvoří 3 737 Kč přesto, že součet shora uvedených částek je vyšší, nicméně tato skutečnost je způsobena interním zaokrouhlováním v evidenčním systému žalobkyně, což je ve prospěch žalovaného. Ten však ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku jí neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smluv [číslo] ze dne 3. 9. 2018, [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek služeb elektronických komunikací, ve kterých si strany dohodly za poskytování těchto služeb ze strany žalovaného úhradu měsíčních plateb dle řádného vyúčtování žalovaného mimo jiné i za služby tzv. třetích stran, přičemž žalovanému byla poskytnuta sleva na zařízení, kterou se v případě, že nebude řádně platit, zavazuje vrátit. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému byly za období od 20. 3. 2020 do 19. 4. 2020 vyúčtovány se splatností 4. 5. 2020 žalobkyní poskytnuté služby elektronických komunikací v celkové výši 3 298,68 Kč, z toho na službách třetích stran částka 227,88 Kč. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému byly za období od 20. 4. do 19. 5. 2020 vyúčtovány služby elektronických komunikací v celkové výši 4 256,59 Kč, z toho za služby třetích stran částka 25 Kč. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému bylo za období od 20. 5. 2020 do 19. 6. 2020 se splatností 4. 7. 2020 vyúčtováno za poskytnuté služby elektronických komunikací 1 612,30 Kč, z toho za služby třetích stran částka 484,20 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 10. 3. 2020 a vrubopisu vyúčtování [číslo] ze dne 6. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému z původních 4 000 Kč byla jako úhrada za vrácení slevy poskytnutého zařízení v konečné výši vyúčtována částka 3 000 Kč se splatností 20. 10. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2021 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě celkové dlužné částky ve vztahu k žalovanému ve výši 23 805,46 Kč za všechny poskytnuté služby elektronických komunikací, tedy i včetně služeb třetích stran. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí tzv. služeb třetích stran, které žalobkyně poskytla žalovanému a ten jí využil za období od 20. 3. 2020 do 19. 6. 2020 ve výši 737,08 Kč, avšak je neuhradil, ačkoli nárok na úhradu této částky vyplývá z ustanovení § 1939 a násl. obč. zák., a to z právní úpravy poukázky, neboť žalobkyně je poukazníkem a žalovaný poukázaným, který je povinen žalobkyni za poskytnuté služby obsahu uhradit. Soud má dále za prokázané, že součástí smluv byly kupní smlouvy, na základě nichž žalobkyně dodala žalovanému koncové zařízení a s těmito zařízeními současně dotaci na částku nejméně 3 000 Kč, na níž má žalobkyně nárok v souladu s ustanovením § 2079 odst. 1 a násl. o. z. upravujících kupní smlouvu. Vše za situace, kdy tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný řádně neplatil za poskytnuté služby a nezaplatil kupní cenu, jím vyvráceno nebylo. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl ohledně celkových 3 737,08 Kč, a to včetně úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. z jednotlivých dlužných částek, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.