6 C 290/2021-28 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 16 395 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný ohledně vozidla, jehož je vlastníkem – provozovatelem, neměl od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 k vozidlu [registrační značka] s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a neuhradil v rozporu s ustanovením § 4 tohoto zákona příspěvek nepojištěného vozidla ve výši 8 165 Kč představující základ příspěvku ve výši 7 865 Kč za nepojištěných 121 dní po 65 Kč denně dle sazby stanovené prováděcí vyhláškou, a to včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek ve výši 300 Kč. Dále pak žalovaný ohledně osobního automobilu, téže registrační značky, neměl v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 k němu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu s citovaným ustanovením § 1 odst. 2 a vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu 122 dní, což vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 65 Kč představuje základ příspěvku 7 930 Kč a k tomu 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek, tedy celkových 8 230 Kč. Žalovaný celkovou částku 16 395 Kč neuhradil ani přes opakované výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného jako vlastníka – provozovatele vozidla, [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s ohledem na jeho nepojištění v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tedy po dobu 121 dní, k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla, který představuje vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 65 Kč, jeho základ ve výši 7 865 Kč s tím, že náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč nebudou požadovat, pokud tento příspěvek bude uhrazen do 60 dnů. Z upomínky ze dne 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný tento příspěvek neuhradil a byl proto vyzván k jeho úhradě včetně poplatku ve výši 300 Kč. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník vozidla téže [registrační značka] k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla, neboť toto vozidlo bylo bez pojištění od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, tedy po dobu 122 dní, s tím, že tento příspěvek představuje vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 65 Kč částku 7 930 Kč. Žalovaný byl vyzván k její úhradě s tím, že pokud tak učiní do 60 dnů, nebude po něm požadován příspěvek jako náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Z upomínky ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný tak neučinil a byl proto vyzván k úhradě příspěvku zvýšeného o 300 Kč, tedy celkových 16 395 Kč. Z předžalobních výzev ze dne 2. 6. 2021 a 23. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný tyto příspěvky v celkové výši 16 395 Kč neuhradil a byl vyzván k jejich úhradě před podáním žaloby. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník vozidla s objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neuhradil v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a následně v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, tedy po dobu 243 dní k vozidlu [registrační značka], pojištění z provozu vozidla, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku z tohoto nepojištěného vozidla dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1992 Sb. ve výši 65 Kč denně tvoří základ tohoto příspěvku u prvého nároku částka 7 865 Kč a u druhého nároku částka 7 930 Kč, přičemž ve smyslu § 4 odst. 4 citovaného zákona pak náleží žalobkyni poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč ve smyslu § 2a) citované vyhlášky. Žaloba je tedy co do celkové částky 16 395 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč.