6 C 312/2020-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 16 427,40 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 927,40 Kč do [datum], což však neučinil, a tato pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s tím, že má nadále plnit žalobkyni, což však ani přes předžalobní výzvu neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] a z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] bylo zjištěno, že [datum] uzavřel žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč a žalovaný se je zavázal včetně souhrnného poplatku ve výši 6 927,40 Kč uhradit do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předžalobní výzvy z téhož data včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni, a současně poučen o tom, že pokud tak neučiní, může být návrh vymáhán žalobou. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi žalovanou a [právnická osoba] byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně dohodnutého poplatku z tohoto úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení ve výši 6 927,40 Kč, tedy celkových 16 427,40 Kč uhradit do [datum], což však neučinil. Pohledávka z této smlouvy pak byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni, což však neučinil. Soud proto považuje žalobu za důvodnou a vyhověl jí jak ohledně dlužné částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků z prodlení odpovídá prováděcímu vládnímu nařízení č. 142/1994 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč.