1 C 134/2022-22 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 13. 2. 2015 Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedených a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou půjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky ve výši 510 Kč do 1. 3. 2015. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný porušil svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas, když do 1. 3. 2015 půjčené peněžní prostředky nevrátil. Do dne podání žaloby neuhradil žalovaný ničeho. Za této situace žalobce po žalovaném požaduje uhradit dlužnou jistinu půjčky ve výši 3 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutí půjčky nepožaduje. Žalobce dále uvedl, že nedisponuje žádnými doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal internetovým formulářem smlouvy o zápůjčce, z něhož bylo zjištěno, že je datován dnem 13. 2. 2015, zapůjčená částka činí 3 000 Kč, poplatek za sjednání činí 510 Kč, datum splatnosti je 1. 3. 2015. Žalovaný je zde označen jménem a příjmením, rodným číslem, dále je zde uvedeno číslo bankovního účtu, číslo telefonu a adresa trvalého bydliště a adresa pro doručení. Z prohlášení [číslo] ze dne 13. 2. 2015 vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy za poplatek ve výši 510 Kč. Tuto pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. na žalobce, a to smlouvou o postoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem ze dne 21. 12. 2017. Postoupení bylo žalobci oznámeno podáním ze dne 18. 1. 2018. Tvrzení žalobce, že žalovaný neuhradil dluh ani zčásti, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno. 4. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z. Žalovaný vystupoval při uzavření této smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nikterak schopnost žalovaného splácet nezkoumal. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy o poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho, a je proto povinen uhradit žalobci zapůjčenou částku ve výši 3 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 4. 2020 do zaplacení. 7. Soud zamítl žalobu ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 3. 2015 do 21. 4. 2020 a žalobci přiznal zákonné úroky z dlužné částky ve výši 10 % ročně ode dne 22. 4. 2020 do zaplacení, když do prodlení se žalovaný dostal až dne 22. 4. 2020, neboť žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky až v rámci předžalobní výzvy ze dne 2. 4. 2020, která byla dle podacího archu předána k doručení dne 8. 4. 2020 a dle § 573 občanského zákoníku doručena dne 14. 4. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 7 dnů od doručení, tedy do 21. 4. 2020. 8. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že v roce 2017 až 2022 eviduje, že žalobce podal u Okresního soudu ve [obec] již několik návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.