6 C 21/2022-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 530 Kč, neboť dne 7. 8. 2021 použil prostředek hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jak jízdné ve výši 30 Kč, tak ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že 7. 8. 2021 v 16:28 hod. použil žalovaný linku [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, při níž byl bez jízdního dokladu, neuhradil jízdné ve výši 30 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, předložil [číslo obč. průkazu], podepsal tento zápis a jeho stejnopis převzal. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2021 včetně dokladu o odeslání písemnosti s následujícího dne bylo zjištěno, že žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky 1 530 Kč ze shora uvedeného titulu žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem, přičemž nezaplatil jízdné ve výši 30 Kč, ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu žalobkyně byla zjištěna cena jízdného 30 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil celkových 1 530 Kč, žaloba je důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.