6 C 26/2022-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 059 Kč, neboť dne 27. 6. 2016 použil přepravní služby [právnická osoba], při nichž byl bez platné jízdenky a neuhradil jak jízdné ve výši 59 Kč, tak ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla nejprve postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně pak touto společností na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku jí ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z oznámení o závadách ze dne 27. 6. 2016 a potvrzení o nedodržení SPPO z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný 27. 6. 2016 ve 12:39 hod. použil linku [číslo] [právnická osoba], při níž byl bez platného jízdního dokladu, neuhradil jízdné 59 Kč, ani přirážku k tomuto jízdnému, přičemž toto potvrzení o nedodržení SPPO podepsal a předložil [číslo obč. průkazu]. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2016 bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2017 bylo zjištěno, že tato pohledávka nadále byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2017 včetně dokladu o doručení vyplynulo, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], aniž by se prokázal platnou jízdenkou, přičemž nezaplatil jak jízdné ve výši 59 Kč, tak ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2 550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, podle níž je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 000 Kč, když z tarifu dopravce byla zjištěna cena jízdného 59 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 1 879 Kč postoupena na dalšího věřitele a jím pak na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn včetně povinnosti, že má plnit žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně dlužné částky 1 059 Kč, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.