6 C 292/2022-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 513 Kč s příslušenstvím, neboť dne 2. 3. 2021 použil prostředek městské hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [územní celek] a. s., kdy při kontrole byl bez platného jízdního dokladu a neuhradil jak jízdné ve výši 16 Kč, tak ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, ale ani přes opakovanou výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 3. 2021 použil ve [údaj o čase] hod. linku [číslo] Dopravního podniku [územní celek] a. s., při níž byl bez platného jízdního dokladu, neuhradil jízdné ve výši 16 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a předložil [číslo obč. průkazu], přičemž tento zápis podepsal a jeho stejnopis převzal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2022 včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení pohledávky na žalobkyni vyrozuměn s tím, že nadále má plnit jí. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2022 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný Dopravním podnikem města České Budějovice, aniž by se prokázal platnou jízdenkou, přičemž nezaplatil jak jízdné ve výši 16 Kč, tak ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu dopravce byla zjištěna cena jízdného 16 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku neuhradil. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 300 Kč.