6 C 310/2022-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 3 050 Kč s příslušenstvím, neboť ve dnech 17. 10. 2021 v 8:58 hod. a 23. 10. 2021 v 11:02 hod. použila linku [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by se prokázala platným jízdním dokladem, přičemž neuhradila jízdné ve výši 2x 25 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 2x 1 500 Kč, a to ani přes následnou upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že 23. 12. 2021 v 11:02 hod. použila žalovaná linku [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, při níž se neprokázala platným jízdním dokladem, neuhradila jízdné ve výši 25 Kč, ani přirážku k jízdnému 1 525 Kč, a prokázala se občanským průkazem [číslo] podepsala tento zápis. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná dne 17. 10. 2021 v 8:58 hod. použila linku [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, při níž byla opět bez platného jízdního dokladu, neuhradila jízdné ve výši 25 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a prokázala se občanským průkazem [číslo] přičemž podepsala tento zápis. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2021 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude po ní nárok požadován žalobou. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná použila 2x veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázala platnou jízdenkou, přičemž nezaplatila 2x jízdné ve výši 25 Kč, ani 2x postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaná přistoupila na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu žalobkyně byla zjištěna cena jízdného 25 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila celkových 3 050 Kč, žaloba je důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.