6 C 318/2021-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 6 950 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela 10. 11. 2015 se žalovaným dodatek ke smlouvě o účtu, na základě kterého poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě kontokorentu/povoleného přečerpání až do výše stanoveného úvěrového limitu s tím, že tato smlouva byla uzavřena doručením oznámení o poskytnutí kontokorentu ze strany žalobkyně k předchozí žádosti žalovaného, podle jejichž podmínek se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet nejméně 1x v období šesti měsíců, nejpozději do šesti měsíců po posledním splacení včetně smluvených úroků z vyčerpaných peněžních prostředků na konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl proto vyzván žalobkyní opakovaně k úhradě těchto splátek, na což však nereagoval a proto byly všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 30. 1. 2019 v souladu se smlouvou prohlášeny za splatné. Žalovaný dluží v této souvislosti na jistině 5 000 Kč, na poplatcích 1 950 Kč, tedy 1 950 Kč, stejně jako smluvní úrok, který byl kapitalizován na částku 2 840,09 Kč ke dni 23. 9. 2019 a následně požadován v dohodnuté výši 17,90 % ročně z neuhrazené jistiny a dále pak zákonný úrok z prodlení, který byl rovněž k 23. 9. 2021 kapitalizován a představuje částku 1 535,08 Kč a od následujícího dne požadován v zákonné procentuální výši. Žalovaný dlužnou částku ani před předžalobní výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o kontokorentu z 10. 11. 2015 včetně žádosti žalovaného o kontokorent z 5. 11. 2015, smluvních podmínek tohoto kontokorentu a jeho podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dodatek ke smlouvě o účtu vedeném žalobkyní žalovanému, na základě níž ve výši 5 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně smluvených úroků ve výši 17,90 % ročně z vyčerpané částky vždy nejméně 1 x v období šesti měsíců, tedy nejpozději do šesti měsíců o posledním splacení, a to konkrétně vyčerpaných peněžních prostředků s tím, že povinnost splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků byla stanovena na konci každého kalendářního měsíce. Strany si rovněž dohodly hrazení poplatků ze strany žalovaného, jak budou stanoveny žalobkyní. Strany si rovněž pro případ prodlení žalovaného s plněním těchto částek dohodly právo žalobkyně na zesplatnění tohoto úvěru pro nesplacení povinnosti ze strany žalovaného. Z výzev ze dne 6. 10. 2018, 5. 11. 2018 a 6. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek, a to úhradě kontokorentního limitu ve výši 5 000 Kč včetně smluvních úroků a poplatků, které žalovaný v této souvislosti neplnil s tím, že byl upozorněn na možnost zesplatnění tohoto poskytnutého úvěru. Z oznámení o zepslatnění dluhu ze dne 1. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný tuto povinnost nesplnil a proto ke dni 30. 1. 2019 došlo k zesplatnění všech pohledávek z poskytnutého úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu ke dni 31. 1. 2019. Z výpisu z účtu a k bilanci k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na jistině dluží ke dni 23. 9. 2021 5 000 Kč, na poplatcích 1 950 Kč s tím, že smluvní úrok k tomuto dni představuje částku 2 840 Kč a úrok z prodlení částku [částka]. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi žalovaným a žalobkyní byla ve smyslu § 2395 a následujících obč. zák. ve spojení s ustanovením § 2662 a následujících obč. zák. se smlouvou o běžném účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a zároveň pak porušil podmínky této smlouvy a byl vyzván k předčasnému splacení úvěru, který byl prohlášen za splatný ke dni 30. 1. 2019. Žalovaný však přes výzvu zbývající zbytek dluhu ve výši neuhrazené jistiny 5 000 Kč dohodnutých poplatků z této smlouvy 1 950 Kč neuhradil, stejně tak neučinil ani ohledně dohodnutých smluvních úroků ve výši 17,9 % z neuhrazené jistiny, které byly sjednány mezi stranami v souladu s ustanovením § 2395 a následujících o. z., které ke dni 30. 9. 2021 představují částku 2 840 Kč. Soud tedy považuje žalobu v plném rozsahu za důvodnou a vyhověl jí jak ohledně dlužné částky 1 690 Kč a kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 840,09 Kč, tak i ohledně zákonných úroků z prodlení, neboť v souladu s ustanovením § 1970 o. z. se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, takže žalobkyně má nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % z neuhrazené jistiny, které ke dni 23. 9. 2021 představují 1 535,08 Kč. Soud proto vyhověl žalobě jak ohledně těchto položek, tak přiznal od 24. 9. 2021 jak smluvní úroky, tak zákonné úroky z prodlení v procentuální výši. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.