6 C 34/2022-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 1 530 Kč, neboť dne 26. 8. 2021 použila linku [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by se prokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jak jízdné ve výši 30 Kč, tak ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to ani přes následnou výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 8. 2021 v [údaj o čase] hod. použila linku [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, při níž při kontrole byla bez platného jízdního dokladu, nezaplatila jízdné ve výši 30 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, podepsala tento zápis a jeho stejnopis převzala, přičemž předložila [číslo obč. průkazu]. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2021 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázala platnou jízdenkou, přičemž nezaplatila jak jízdné ve výši 30 Kč, tak ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaná přistoupila na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu byla zjištěna cena jízdného 30 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila celkových 1 530 Kč, žaloba je důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.