6 C 43/2022-20 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 015 Kč, neboť dne 22. 4. 2022 použil vozidlo hromadné dopravy provozované [právnická osoba] s tím, že při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, neuhradil jízdné ve výši 15 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Tato pohledávka pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 věřitelem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, avšak dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z potvrzení o nedodržení SPPO z 22. 4. 2021 a oznámení o závadách z 30. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 4. 2011 v 11:16 hod. použil linku hromadné dopravy provozované [právnická osoba], při níž byl bez platného jízdního dokladu, předložil [číslo obč. průkazu], nedoplatil jízdné ve výši 15 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, přičemž podepsal potvrzení. Z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy z 14. října 2021 bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupily na žalobkyni shora uvedenou pohledávku vůči žalovanému a žalovaný byl nadále vyzván k tomu, aby plnil žalobkyni, když z poštovního podacího archu z 15. 10. 2021 vyplývá, že toto oznámení a výzva byly žalovanému zaslány. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný [právnická osoba], aniž by se prokázal platnou jízdenkou, přičemž nezaplatil jak jízdné ve výši 15 Kč, tak ani postih ve výši 1 000 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 000 Kč, když z tarifu dopravce byla zjištěna cena jízdného 15 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku jí nezaplatil. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.