6 C 72/2022-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 516 Kč, neboť dne 13. 4. 2019 v 10:49 hod. použil linku [číslo] hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [územní celek] a.s., kdy se při provedené přepravní kontrole neprokázal pověřené osoby dopravce platným cestovním dokladem a nezaplatil jízdné ve výši [částka], ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku jí neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že 13. 4. 2019 v 10:49 hod. použil žalovaný linku [číslo] hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [územní celek] a.s., kdy při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, neuhradil jízdné ve výši 16 Kč, ani přirážku ve výši 1 500 Kč, předložil [číslo obč. průkazu], tento zápis podepsal a jeho stejnopis převzal. Ze smlouvy ze dne 7. 2. 2020 včetně přílohy bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovaným ve výši 1 516 Kč byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem, přičemž nezaplatil jak jízdné ve výši 16 Kč, tak ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu dopravce byla zjištěna cena jízdného 16 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, avšak dlužnou částku jí ani přes výzvu neuhradil. Žaloba je tedy co do celkových 1 516 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, když výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva a půl úkonu právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a půl úkonu za předžalobní upomínku. Vzhledem ke skutečnosti, že se v tomto případě jedná o tzv. vzorovou, tedy formulářovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 1 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení dva a půl krát 200 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, tedy 168 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, což s připočtením soudního poplatku ve výši 400 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 1 368 Kč.