6 C 96/2022-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 3 135 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, neměl v období od 23. 2. 2019 do 14. 5. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti provozu vozidla v rozporu s ustanovením § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž žalobkyni vznikl nárok dle § 4 tohoto zákona na zaplacení příspěvku nepojištěného vozidla, jehož výše vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 35 Kč a 81 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěné, představuje v základu 2 835 Kč, k nimž náleží dalších 300 Kč jako poplatek s mimosoudním uplatním práva na tento příspěvek. Žalovaný ani přes opakované výzvy celkový příspěvek ve výši 3 135 Kč neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] s objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3 neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění v období od 23. 2. do 14. 5. 2019, tedy po dobu 81 dnů, a byl vyzván k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla, který v denní sazbě představuje 35 Kč a vzhledem k počtu 81 dnů nepojištění činí tento příspěvek 2 835 Kč zvýšený o 300 Kč jako náklady za uplatnění a žalovaný byl vyzván k úhradě celkových 3 135 Kč. Z upomínky ze dne 26. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný tak neučinil a byl opětovně vyzván k úhradě, přičemž z upomínky ze dne 12. 12. 2019 bylo zjištěno totéž. Z předžalobní výzvy ze dne 1. prosince 2021 bylo zjištěno, že žalovaný neplnil ničeho a byl vyzván k úhradě tohoto příspěvku s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník vozidla s objemem válců motoru od 1000 cm3 do 1350 cm3 neuhradil v období od 23. 2. do 14. 5. 2019 pojištění z provozu vozidla, čímž vznikl žalobkyni nárok na úhradu příspěvku z tohoto nepojištěného vozidla dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1991 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku ve výši 35 Kč denně dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. představuje základ tohoto příspěvku částku 2 835 Kč, přičemž ve smyslu § 4 odst. 4 citovaného zákona pak náleží žalobkyni i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek ve výši 300 Kč ve smyslu § 2a) citované vyhlášky. Žaloba je tedy co do celkových 3 135 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.