7 C 146/2022-75 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném úhrady shora uvedené částky s tvrzením, že je příslušný hospodařit s podílem o velikosti ideálních [číslo] pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] v k. ú. [příjmení] [jméno] (dále též jen“ předmětné pozemky”). Na předmětných pozemcích stojí stavba domu [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] v k. ú. [příjmení] [jméno], Žalobce dále tvrdil, že žalovaný byl v předmětném období (do [datum]) vlastníkem jednotky [číslo] – jiný nebytový prostor v budově [adresa]. V minulosti žalovaný užíval předmětné pozemky na základě smlouvy o nájmu, jejíž platnost skončila dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný užívá pozemky i nadále, domáhá se po něm žalobce zaplacení náhrady za jejich bezesmluvní užívání za období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 300 Kč. K výši uplatněného nároku žalobce doplnil, že ji vypočetl jako 10 % z částky 1 125 Kč/m2, která představuje cenu pozemků pro období roku 2020. Vycházel z kupních cen sjednaných v kupních smlouvách realizovaných v roce 2020. K úhradě dané částky žalobce žalovaného opakovaně vyzval, naposledy dne [datum], a to ve lhůtě do [datum], avšak neúspěšně. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný v období od [datum] do [datum] (od dalšího navazujícího období po skončení nájmu do pozbytí vlastnického práva) užíval předmětné pozemky (jejich část) bez právního důvodu. Negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 3. V právní rovině soud konstatuje, že nárok žalobce se opírá o ust. § 2991 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný užíval v předmětném období nemovitost žalobce bez platné nájemní smlouvy. Jeho bezdůvodné obohacení spočívá v tom, že vykonával právo nájmu cizí věci a získal tak majetkový prospěch odpovídající částce obvykle vynakládané v daném místě a čase za užívání takového pozemku. 4. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří paušální náhrada ve výši 1 200 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za čtyři úkony (výzva k plnění, návrh na zahájení řízení, příprava účasti na jednání a účast na jednání soudu). Výše odměny za tyto úkony byla stanovena podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky. Součástí náhrady nákladů řízení je dále i jízdné. V souvislosti s účastí na jednání před podepsaným soudem absolvovala zástupkyně žalobce cestu [obec] - [obec] a zpět, která byla vykonaná osobním automobilem zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno]. Cestovné činí při kombinované spotřebě vozidla 4,1 l [číslo] km, počtu ujetých kilometrů 120 km a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 47,10 Kč, částku ve výši 796 Kč ( (4, [číslo] x 120 x 47,10) + (4,70 x 120)). Pro úplnost soud uvádí, že při přiznání jízdného vycházel z kombinované spotřeby paliva 4,1 l [číslo] km, s přihlédnutím k metodice 2018 uvedené v technickém průkazu. Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (1 200 + 796), tedy částku ve výši 1 996 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 5. Soud dále uložil žalovanému povinnost uhradit soudní poplatek ve výše uvedené částce, a to s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobce je od soudních poplatků osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích), a za této situace přešla výše uvedená poplatková povinnost na žalovaného. Pro úplnost soud dodává, že výše soudního poplatku vyplývá z položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích.