32 C 166/2023-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce finančních prostředků, na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 80 000 Kč bez sjednaných úroků. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit předmět zápůjčky v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. V důsledku nezaplacení první splátky ve výši 5 000 Kč splatné dne [datum] se stal celý zbývající dluh ve výši 80 000 Kč splatný ke dni [datum]. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaný poskytnutou zápůjčku vrátil až dne [datum], žalobce tudíž požaduje úrok z prodlení za období od splatnosti do zaplacení, tedy od [datum] do [datum]. Jelikož žalovaný zaplatil po podání žaloby jistinu dluhu, došlo dle žalobce k uznání dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] je zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, tuto se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Hrazení ve splátkách bylo sjednáno pod ztrátou výhody splátek, kdy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky řádně a včas, se celý zbývající dluh stane splatným najednou, a to ke dni, kdy toto prodlení nastalo. Dále si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny. Uvedenou částku žalovaný převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Strany prohlásily, že zápůjčka nebyla poskytnuta v rámci podnikatelské činnosti věřitele a dále, že byla poskytnuta na základě výslovné žádosti dlužníka, u něhož vznikla potřeba krátkodobého zapůjčení finančních prostředků. Z předžalobní výzvy a potvrzení České pošty je zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z potvrzení [anonymizováno] banky je zjištěno, že z účtu vedeného na jméno žalovaného byla [datum] žalobci uhrazena částka ve výši 80 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet]. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 7. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy splatnost první splátky nastala dne [datum], jelikož není tvrzeno (ani prokázáno), že by splátka byla zaplacena, došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky a den po zesplatnění, tedy [datum], nastalo prodlení žalovaného. Protože není tvrzeno dřívější uhrazení dlužné jistiny, je nárok na úrok z prodlení důvodný až do zaplacení, tedy [datum]. 9. Ke sjednané výši úroku z prodlení soud uvádí, že v daném případě neshledal dohodnutou výši úroku z prodlení 0,25 % denně z dlužné jistiny jako rozpornou s dobrými mravy ani v rozporu s účelem institutu úroků z prodlení. Při zohlednění skutečnosti, že samotná zápůjčka nebyla nijak úročena, při zohlednění výše zápůjčky, faktu, že jde o vztah mezi dvěma fyzickými osobami a že jde o jedinou sankci za případné nesplacení jistiny, je zřejmé, že v daném konkrétním případě byl sjednaný úrok z prodlení jediným nástrojem, který ve vztahu k dlužníkovi plnil sankčně – motivační funkci a jeho účelem bylo donutit žalovaného k řádnému splnění závazku. Dle názoru soudu tak sjednaná výše úroku z prodlení nezakládala zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků smluvního vztahu, proto soud dohodu stran o výši úroku z prodlení považuje za platnou. Uvedený závěr soud učinil při posouzení všech (soudu známých) okolností poskytnutí zápůjčky, když zde posuzovaný úrok z prodlení je poloviční oproti úroku z prodlení 0,5 % denně uznávanému judikaturou jako (běžně) nemravnému (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019), současně došlo v druhém pololetí roku 2022 ke zvýšení zákonného úroku z prodlení na 15 % ročně (došlo k nárůstu o více než polovinu oproti době, kdy byly přijímány závěry o neústavnosti úroku z prodlení ve výši 0,5 %) a rovněž je nutné vzít v úvahu rizikovost zápůjčky, která je u fyzické osoby poskytující zápůjčku mimo svou podnikatelskou činnost výrazně vyšší než u profesionálů v oblasti poskytování úvěrů/zápůjček. S ohledem na vše výše uvedené neshledal soud (nehledě na absenci námitek v tomto směru ze strany žalovaného) sjednaný úrok z prodlení v rozporu s dobrými mravy. 10. Pouze na okraj soud uvádí, že nesdílí závěr žalobce, že zaplacením jistiny došlo k uznání dluhu, i co se týče požadovaného úroku z prodlení. Pojem částečné plnění uvedený v ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. je nutné odlišit od pojmu dílčí plnění. Zde se jedná o dva dílčí nároky, a to nárok na vrácení jistiny a nárok na smluvní úrok z prodlení spojený s nevrácenou jistinou, který dospívá v jinou dobu, na základě jiných skutečností než je jistina, podobně jako je tomu např. u smluvní pokuty (jakkoli zde jde o příslušenství). Nelze tedy zaplacení jistiny automaticky spojovat s tím, že jím je uznáván do důvodu i výše smluvní úrok z prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení jednak ohledně úroku z prodlení úspěšný a jednak vzal žalobu ohledně jistiny zpět, jelikož žalovaný po podání žaloby zaplatil jistinu dluhu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 704 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 000 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 400 Kč ve výši 3 864 Kč. 12. Jelikož žalobce uvedl, že žalovaný část nákladů řízení (19 898 Kč) již zaplatil, tak v tomto rozsahu již žalovaný nemusí náklady řízení platit. Soud o jejich náhradě rozhodl, jelikož v opačném případě by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalobce. 13. Protože došlo k nesprávnému uložení povinnosti k doplacení soudního poplatku, když předmět řízení po zpětvzetí žaloby a kapitalizování úroku činil 88 800 Kč a nikoli 168 800 Kč, rozhodl soud o částečném vrácení soudního poplatku postupem dle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. a ke změně usnesení povinnosti zaplatit soudní poplatek postupem dle § 12 odst. 1 cit. zákona.