6 C 117/2020-411 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit mu 240 000 Kč s příslušenstvím, které zaslal žalované na účet k její žádosti prostřednictvím [jméno] [příjmení] v celkové výši 320 000 Kč (a to následovně: dne 30. 8. 2016 částku ve výši 30 000 Kč, dne 21. 11. 2016 částku ve výši 35 000 Kč, dne 7. 12. 2016 částku ve výši 35 000 Kč, dne 7. 8. 2017 částku ve výši 50 000 Kč, dne 23. 8. 2017 částku ve výši 100 000Kč, a dne 24. 8. 2017 částku ve výši 70 000 Kč), z níž žalovaná vrátila jen 80 000 Kč, a dluží tedy 240 000 Kč. Žalobce nezdůvodnil, proč k zaslání těchto finančních prostředků žalované došlo. 2. Žalovaná reagovala tím, že veškeré žalobcovo jednání je vedeno jeho snahou oživovat bývalé soužití dcery žalované [jméno] [příjmení] se žalobcem, kteří jsou společně rodiči dvou nezletilých dětí, a tato žaloba je dalším pokusem žalobce vyvíjet nepřiměřený nátlak na žalovanou. K samotnému žalobnímu tvrzení, kdy měl žalobce zaslat k údajné žádosti žalované na její účet v druhé polovině roku 2016 a v srpnu roku 2017 prostřednictvím [jméno] [příjmení] předmětné finanční prostředky, namítla, že své tvrzení nedokládá, žaloba je nepřezkoumatelná a žalobce vůbec neprokázal, že by byl vlastníkem předmětných finančních prostředků zaslaných žalované, či že to byl on, kdo tyto prostředky skutečně zaslal, takže není ani věcně legitimován. Ke vztahům mezi žalobcem a dcerou žalované uvedla, že jejich partnerské soužití trvalo od roku 2009 do roku 2019, přičemž od roku 2011 žili spolu v Brazílii a od roku 2017 se dcera vrátila do České republiky, kam za ní přicestoval žalobce v roce 2018. K samotným finančním prostředkům dále uvedla, že pokud by bylo prokázáno, že je skutečně vlastníkem těchto prostředků a zaslal jí je, jak tvrdí dle žaloby, jednalo by se zcela nesporně o finanční prostředky určené k rukám dcery za účelem výživy nezletilých dětí, neboť žalovaná neměla jakýkoli důvod po žalobci požadovat jakékoli finanční prostředky a pokud žalobce uvádí, že mu bylo vráceno žalovanou na jeho účet 80 000 Kč, pak k tomu žalovaná sdělila, že s předmětným účtem nakládala po vzájemné dohodě dcera žalované, [jméno] [příjmení], která veškeré prostředky z něj užívala k výživě svojí a nezletilých dětí. 3. Žalobce následně reagoval tím, že jeho jednání není vedeno snahou oživit jeho soužití s dcerou žalované, se kterou má dvě nezletilé děti, s tím, že jejich soužití skončilo po vzájemné dohodě na počátku roku 2019 a žalobce na tom nehodlá nic měnit. Žalobce trvá na žalobě o vrácení finančních prostředků, které mu žalovaná bezdůvodně zadržuje a dodnes mu je přes výzvy nenavrátila. Pokud se jedná o aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení] veškeré finanční prostředky žalované zaslal na žádost a z příkazu žalobce, o čemž žalovaná samozřejmě předem věděla. Žalobce dále doplnil, že v roce 2016 a 2017, kdy byly předmětné finanční prostředky na účet žalované zaslány, neměl žádný důvod zasílat své partnerce, [jméno] [příjmení], na účet její matky žádné finanční prostředky, neboť v té době s ním žila v Brazílii i s oběma dětmi, kde on všechny živil, a to až do října 2017, kdy [jméno] [příjmení] spolu s dětmi odjela do České republiky a on se za nimi přesunul v dubnu roku 2018, kdy žili ve společné domácnosti v Praze až do jejich rozchodu na začátku roku 2019. Žalobce tedy ani v tomto sdělení neuvedl důvody, pro které žalobkyni měl předmětné peněžní prostředky zaslat, a soud jej proto k tomuto doplnění vyzval. 4. Žalobce na to doplnil, že již během roku 2016 se on a [jméno] [příjmení] rozhodli, že se spolu s nezletilými dětmi přestěhují z Brazílie natrvalo do České republiky, takže bylo potřeba předem zajistit v České republice pro rodinu žalobce nějaké bydlení, když plánovali, že spolu budou žít v Praze, a proto si zde chtěli pořídit nějakou nemovitost, nejlépe byt. Od roku 2016 tedy průběžně sledovali nabídku nemovitostí v Praze, měli i několik typů na koupi a téměř všechny realitní kanceláře pravidelně požadovali v případě zájmu o koupi nemovitosti složit buďto rezervační zálohu, nebo zálohu na kupní cenu. Z toho důvodu se žalobce dohodl se žalovanou, že na její účet převede určitou sumu finančních prostředků pro případ, kdy by bylo potřeba uhradit rezervační poplatek nebo zálohu, takže tyto finanční prostředky poskytnuté na účet žalované byly určeny pro případnou koupi nemovitosti žalobcem České republice a byly po celou dobu připravené pro žalobce na účtu žalované. 5. Žalovaná na to reagovala tím, že si vyžádala historické výpisy ze svého bankovního účtu a potvrdila zaslání plateb v celkové výši 320 000 Kč na účet žalované od [jméno] [příjmení]. Dle sdělení její dcery pak se jednalo o platby výživného ze strany žalobce pro účely společné domácnosti, kterou s ní vedl a pro jejich nezletilé děti. Důvodem, proč byly peníze převáděny touto formou prostřednictvím [jméno] [příjmení], byly obcházet brazilské daňové předpisy, které zdaňují převody z Brazílie do zahraničí (tzv. daň IOF), takže bylo výhodnější, aby žalobce dal v Brazílii místní měnu [jméno] [příjmení] a on ze svého českého účtu zaslal ekvivalent na korunový účet žalované, která obdržené prostředky předala své dceři dle její domluvy se žalobcem. Dalším důvodem pro takovýto převod byl i permanentně klesající kurz Brazilského realu, což byl také důvod k přesunu rodiny do České republiky a žalobce se rozhodl převést maximum peněz pro pokrytí běžné potřeby a nákladů rodiny. Pokud se jedná o [jméno] [příjmení], on tuto službu za účelem obcházení brazilských devizových předpisů nabízel i více Čechům žijícím v Brazílii. Žalovaná dále uvedla, že je naprosto lživé tvrzení žalobce o tom, že finanční prostředky nemohly představovat jakékoli plnění na výživu jeho rodiny, když s ním tato měla sdílet v roce 2016 a 2017 domácnost v Brazílii. Ve skutečnosti však jak v roce 2016, tak v roce 2017 strávila dcera žalované s nezletilými dětmi podstatný čas v České republice, a to v roce 2016 do 11. 4. 2016 a následně pak od 20. 10. 2016 až do 12. 4. 2017 a posléze od 7. 8. 2017 nastálo. Právě přesun dcery žalované s nezletilými dětmi do [obec] byl důvodem, proč žalobce zajistil dostatek finančních prostředků k pokrytí běžných potřeb jeho rodiny. 6. Po poučení ze strany soudu podle § 118a) odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně precizace způsobu, místa a okolností uzavření dohody se žalovanou za účelem úhrady zálohy na koupě nemovitosti a poučení v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání těchto tvrzení žalobce žádná skutková tvrzení nedoložil a učinil pouze důkazní návrhy k předchozím skutkovým tvrzením. 7. Okresní soud ve Strakonicích dne 6. února 2022 vyhlásil rozsudek pod č. j. 6 C 117/2020-297, v němž žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť pouhé tvrzení žalobce, že zaslal žalované v letech 2016 až 2017 žalobkyni 320 000 Kč, z nichž mu zaplatila 80 000 Kč a nevrátila 240 000 Kč s odůvodněním, že se dohodl se žalovanou na zajištění bydlení a tyto peníze měly směřovat k úhradě zálohy na koupi nemovitosti v České republice, nemůže samo osobě obstát bez toho, aniž by žalobce specifikoval způsob, místo a okolnosti uzavření takovéto dohody, z nichž by mohl soud odvodit právní důvod žaloby. Žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení, nedoplnil řádně skutková tvrzení, tedy neunesl břemeno tvrzení a z tohoto důvodu žalobu zamítl. 8. K odvolání žalobce rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. června 2022 usnesením č.j. 5 Co 540/2022-325 tak, že tento rozsudek zrušil, neboť podle něj jsou tvrzení žalující strany dostatečná jak z hlediska ustanovení § 2402 o. z. a následujících upravujících smlouvu o úschově, tak z hlediska ustanovení § 2913 o. z. a následujících upravujících porušení smluvní povinnosti. Dále uvedl, že České právo se v této věci s cizím prvkem použije (s ohledem na neexistenci smlouvy České republiky s Brazílií) u smlouvy o úschově s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 dle čl. 4 odst. 2 podle bydliště schovatelky (žalované) a u náhrady škody s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 dle čl. 4 odst. 1, neboť tvrzená smluvní škoda měla vzniknout v České republice, kde nebyly finanční prostředky v rozporu s žalobcem tvrzeným ujednáním vydány žalovanou ve prospěch žalobce. Soud prvého stupně je přitom ve věci mezinárodně příslušný s ohledem na bydliště žalované v České republice s odkazem na čl. 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. K tomu doplnil, že za situace, kdy i žalovaná tvrdí, že se účastníci dohodli na převodu peněz žalobce na její účet (i když uvádí jiný důvod tohoto plnění a jiný obsah jejich ujednání), není pro rozhodnutí ve věci třeba doplňovat tvrzení žalobce tak, jak mínil soud prvého stupně ve svém rozhodnutí (který navíc ani neuvedl konkrétní hmotněprávní ustanovení – smluvní či zakotvené v právních předpisech, jež by takovéto doplnění vyžadovalo). 9. Žalobce na to reagoval shrnutím tvrz