6 C 216/2023-35 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 14 898 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní jednorázový úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 770 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 738 Kč a inkasního poplatku (umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště) ve výši 1 440 Kč, přičemž poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Celková dlužná částka ve výši 14 868 Kč odpovídající součtu shora uvedených položek měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, a to nejpozději do 10. 12. 2021. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně nehradil dle smlouvy řádně a včas, když poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 8. 3. 2021, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené částky, tj. 14 898 Kč, jež zahrnovala jistinu ve výši 5 214,80 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 326,70 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 476,88 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 469,74 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 909,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úrok ve výši 923,94 Kč vyčíslený od 11. 12. 2021 do 19. 10. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 553,17 Kč vyčíslený od prodlení do 19. 10. 2022 a dále úrok z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 5 541,50 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 214,80 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 326,70 Kč) od 20. 10. 2022 do zaplacení. V doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2023 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření provedla doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného vyžádaných a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 10. 10. 2020. V žádosti žalovaný uvedl, že nemá žádný rezidenční úvěr (tj. úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení), je svobodný, nemá vůči žádné osobě vyživovací povinnost, dosáhl základního vzdělání a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 6 507 Kč (přičemž tuto částku tvoří invalidní důchod) a jeho měsíční výdaje na bydlení a energie jsou ve výši 4 860 Kč, z čehož vyplývá, že použitelným měsíčním příjmem na splátky je 1 647 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 10. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem v celkové výši 770 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 738 Kč a inkasního poplatku ve výši 1 440 Kč a dále se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 15 %, s tím že žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, a to nejpozději do 10. 12. 2021. Strany se dále dohodly, že splátky budou činěny žalovaným v hotovosti, v místě, které jím bylo uvedeno jako doručovací adresa. Strany si dále ujednaly, že v případě že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení a dále za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalovanému uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Z listu, na němž jsou zaznamenány platby žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 5 splátek v celkové výši 5 470 Kč (a to ve dnech 11. 10. 2020 částku 1 070 Kč, 9. 11. 2020 částku 1 100 Kč, 9. 1. 2021 částku 1 100 Kč, 17. 2. 2021 částku 1 100 Kč a 8. 3. 2021 částku 1 100 Kč), přičemž březnová splátka byla poslední splátkou žalovaného a od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena právě na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkových 16 932,10 Kč. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne 29. 3. 2023. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, ze žádosti o úvěr ze dne 10. 10. 2020 bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je invalidní důchod ve výši 6 504 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 4 860 Kč, přičemž tyto činí pouze výdaje na bydlení a energie. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr, přičemž si dovolila zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. 5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo proveden