6 C 229/2023-73 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 43 007,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) dne 1. 10. 2020 smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 22,70 % a žalovaný se zavázal jej splácet včetně úroků formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, včetně poplatků, a v případě porušení smlouvy se strany dohodly na možnosti zesplatnění úvěru a smluvní pokuty. Žalovaný neplnil řádně podmínky z této smlouvy, uhradil na ní pouze 19 727,59 Kč s tím, že věřitel tento úvěr zesplatnil ke dni 11. 4. 2022, přičemž nárok z této smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaný byl vyrozuměn. Ke dni postoupení činila pohledávka 45 999,71 Kč a od postoupení nebylo ničeho uhrazeno, takže žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru 40 907,27 Kč, poplatku a smluvní pokuty 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 923,08 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 69,36 Kč. Rovněž pak požaduje úhradu úroků a úroků z prodlení v procentuální výši. Po poučení ze strany soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k otázkám zjišťování úvěruschopnosti žalovaného tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, tedy banka, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným k žádosti o úvěr ze dne 28. 9. 2020 a tuto žádost zhodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, když žalovaný deklaroval v předmětné žádosti čistý měsíční příjem ve výši 18 908 Kč s tím, že je zaměstnán na dobu neurčitou, má vlastní bydlení a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Z interních a externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky a schválila tento úvěr ve výši 45 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2020 včetně vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společní [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž mu bylo poskytnuto 45 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 72 po 1 149,45 Kč od 18. 11. 2020 se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 22,70 % ročně, takže celková částka, kterou má zaplatit, představuje částku 84 572,06 Kč. V případě prodlení ze strany žalovaného si strany dohodly možnost ze strany banky prohlásit úvěr za splatný a rovněž pak se dohodly na smluvní pokutě ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 30. 10. 2023, v němž odůvodňuje obecný postup při posuzování příjmů a výdajů klienta pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy matematický model výpočtu úvěruschopnosti se shrnutím judikatury k této otázce. V tabulce, která zakončuje toto vyjádření je označen deklarovaný čistý měsíční příjem klienta 18 908 Kč s tím, že byl ověřen z běžného účtu klienta, povolání klienta na dobu neurčitou, počet zdrojů příjmu jeden, čistý příjem domácnosti 35 000 Kč s tím, že klient je ženatý, vlastní dům a podíl klienta na nákladech bydlení je 54,02 %, přičemž počet vyživovacích osob jsou tři. Žádný z těchto údajů není doložen jakoukoli listinou a k otázce úvěruschopnosti již nebyly předloženy žádné důkazy. 4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a platební historii žalovaného soud zjistil pouze skutečnost, že žalovaný z této smlouvy uhradil 19 727,59 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek byla předmětná smlouva věřitelem prohlášena za splatný úvěr ke dni 11. 4. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, včetně seznamu těchto pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka z této úvěrové smlouvy za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího lístku z 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 4. 4. 2022 včetně podacího lístku z 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z dlužné částky žalobkyni uhradil. 5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřenímu zaměstnavatele či výpisem z bankovn