6 C 238/2023-57 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 89 911 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2018 (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 2. 2. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,39 %, ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně nehradil dle smlouvy řádně a včas, když poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 14. 6. 2018, tedy uhradil celkových 26 072 Kč, a žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené částky, tj. 84 453,95 Kč, jež představovala novou jistinu úvěru, když žalobkyně do jistiny započítala i rostoucí úrok za poskytnutí úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 30 142, 35 Kč, a poslední částka byla uhrazena ke dni 20. 7. 2021, přičemž celkem bylo žalovaným uhrazeno 56 214, 35 Kč. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, přičemž na základě těchto informací dopěla k tomu, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), a dále byl žalovaný prověřen prostřednictvím tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a na základě tohoto bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru a aby došlo k vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále žalobkyní prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl uveden jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., nemá vůči žádné osobě vyživovací povinnost, dosáhl základního vzdělání a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 18 000 Kč (přičemž tuto částku tvoří příjem ze zaměstnání) a jeho měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdaje na splátky ve výši 1 000 Kč a na dopravu 100 Kč, přičemž žalobkyně počítala se životním minimem, které musí být žalovanému ponecháno ve výši 3 410 Kč, z čehož vyplývá, že použitelným měsíčním příjmem na splátky je 9 490 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 2. 2018 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal uhradit spolu zápůjční úrokovou sazbou ve výši 166,39 %, přičemž dlužnou částku (celkových 195 540 Kč) se zavázal uhradit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč, a tento mu byl vyplacen bezhotovostně dne 2. 2. 2018. Strany se dohodly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se octil v prodlení o délce 30 dnů, přičemž souhrn těchto pokut, které je žalobkyně oprávněna požadovat činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Strany si dále ujednaly, že žalobkyně má vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, když výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že v případě, že žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru (dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru) v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z karty klienta, na níž jsou zaznamenány platby žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil sice uhradil 30 splátek, avšak tyto byly v celkové výši v celkové výši 56 214,35 Kč, přičemž platba ze dne 20. 7. 2021 byla poslední splátkou žalovaného a od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Dne 17. 8. 2018 a dne 17. 9. 2018 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, neboť se dostal do prodlení s určitými splátkami. Oznámením ze dne 20. 9. 2018 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 86 051 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkových 89 911 Kč s příslušenstvím. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, z hodnocení klienta ze dne 1. 2. 2018 bylo zjištěno, že pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání [právnická osoba] je 18 000 Kč, přičemž nežije s partnerkou ve společné domácnosti, má ukončené základní vzdělání a žije ve státní/obecní formě bydlení. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí, splátky na úvěry/půjčky činí dalších 1 000 Kč, náklady na dopravu jsou ve výši 100 Kč a žalobkyně počítala s životním minimem, které mu musí zbýt, a to ve výši 3 410 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyplynulo, že zde nemá žalovaný žádného záznamu, žalovaný žalobkyni doložil potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z něhož vyplývá, že za poslední 3 kalendářní měsíce od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2017 činil jeho čistý průměrný měsíční příjem 19 922 Kč a za měsíc prosinec 2012 se jednalo o 16 907 Kč, přičemž k tomu údaji předložil i výplatní pásku. Z výpisu z NRKI vyplynulo, že tzv. CBS skóre žalovaného je 252, a s ohledem na toto skóre se žalovaný řadí do kategorie I. a to klientů, kteří mají skóre v rozmezí [číslo], což jsou nízké body do interní Score Card, představují vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. 5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Předně soud z