6 C 44/2023-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 516 Kč s příslušenstvím, neboť 22. 2. 2021 použila vozidlo Městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně Dopravním podnikem [územní celek] a. s. bez platného jízdního dokladu, neuhradila jízdné ve výši 16 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž tato pohledávka za žalovanou byla Dopravním podnikem [územní celek] a. s. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, avšak ani přes další výzvu ničeho žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] v 9:31 hod. použila linku [číslo] hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [územní celek] a. s., při níž byla bez jízdního dokladu, neuhradila jízdné ve výši 16 Kč, ani přirážku ve výši 1 500 Kč, tento zápis podepsala a jeho stejnopis převzala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení informována s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná ještě před podáním žaloby byla vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejní dopravní prostředek provozovaný Dopravním podnikem [územní celek] a. s., aniž by se prokázala platnou jízdenkou, přičemž nezaplatila jak jízdné ve výši 16 Kč, tak ani postih ve výši 1 500 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a následujících o. z., přičemž podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a) odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě žalovaná přistoupila na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž z tarifu dopravce byla zjištěna cena jízdného 16 Kč. V souladu s ustanovením § 1879 o. z. pak tato pohledávka za žalovanou byla Dopravním podnikem [územní celek] a. s. postoupena na žalobkyni, o čemž byla informována, avšak celkovou dlužnou částku 1 516 Kč jí neuhradila. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.