6 C 9/2023-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 546 Kč z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] na odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu, a to za období od 28. 8. 2021 do 3. 12. 2021, kdy pojištění pro neplacení pojistného zaniklo. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena s počátkem pojištění 28. 8. 2019 smlouva na pojištění odpovědnosti zaměstnance za způsobenou škodu s tím, že strany si dohodly roční pojistné ve výši 4 690 Kč se splatností vždy ke každému 28. 8. běžného roku. Z upomínek ze dne 14. 10. 2020, 11. 10. 2021 a storno dopisu z 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný nehradil řádně pojistné z této smlouvy, takže uplynutím dne 2. 12. 2021 z důvodu neplacení pojistného zaniklo toto pojištění, když žalovaný k tomuto dni dlužil na pojistném 1 546 Kč. Z bilance k této pojistné smlouvě pak bylo zjištěno, že žalovaný skutečně dluží na této smlouvě od 28. 8. 2021 do 3. 12. 2021 částku 1 546 Kč. Z pokusu o smír ze dne 10. 1. 2022 a předžalobní upomínky ze dne 22. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, a ještě před podáním žaloby byl vyzýván k jejímu zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný dluží na pojistném z pojistné smlouvy [číslo] za období od 28. 8. 2021 do 3. 12. 2021 částku 1 546 Kč. Mezi stranami tedy byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 a následujících o. z., přičemž žalobkyně jako pojistitel má právo na toto pojistné dle § 2782 odst. 1 o. z. Žaloba je tedy důvodná a soud jí proto vyhověl, a to nejen ohledně této částky, nýbrž v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení, které byly požadovány pouze do doby sepisu žaloby v kapitalizované podobě na částku 102 Kč, odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.