1 C 211/2024-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit jí částku 82 894,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částku ve výši 1 200 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 4. 10. 2018 byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným v pozici podnikatele jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 30 000 Kč. K vyplacení zápůjčky žalovanému došlo dne 5. 10. 2018. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, došlo k zesplatnění celé zápůjčky v souladu s bodem 6.3 Smlouvy, podle kterého platí, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky podle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem k automatickému zesplatnění celé zápůjčky, čímž vznikla nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku, celkem ve výši 50 303 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění zápůjčky žalovanému oznámením ze dne 21. 2. 2019. Žalovaný se v souladu s článkem 6.7 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku 13 178,60 Kč představující smluvní pokutu do 11. 11. 2019. Žalobkyně tvrdí, že prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po v tomto datu. Žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 50 303 Kč od 12. 11. 2019 do 16. 5. 2024, přes výzvu neuhradil ničeho. Žalobkyně dále navrhuje uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 1 200 Kč jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli.2. Žalovaný uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel se žalobkyní jakožto podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, uvedl, že uhradil ve splátkách 5 000 Kč a v hotovosti 10 000 Kč.3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný vystupoval v pozici podnikatele a že zápůjčka byla sjednána pro jeho podnikatelské účely. Mezi účastníky nebylo dále sporné, že zápůjčka ve výši 30 000 Kč byla žalovanému vyplacena.4. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako podnikatel dne 4. 10. 2018 soud zjistil, že se touto Smlouvou žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 24 876 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč splatných vždy do každého 22. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla zápůjčka vyplacena. Podle článků 6.3 Smlouvy v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se vydlužitel ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů, je zapůjčitel oprávněn odepřít plnění ze svých závazků ze Smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky. Podle článku 6.4 Smlouvy v případě, že dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jistinu zápůjčky a běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Tuto novou jistinu zápůjčky je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Podle článku 6. 7 Smlouvy v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká vydlužiteli povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou až do úplného zaplacení. Z karty klienta vztahující se k uvedené Smlouvě, vyplývá splátkový kalendář Smlouvy a skutečnost, že žalovaný uhradil pouze 1 splátku ve výši 4 573 Kč dne 21. 1. 2019. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil pouze 4 573 Kč, nebylo žádnými provedenými důkazy vyvráceno. Žalovaný tvrdil, že uhradil celkem 15 000 Kč, po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby ke svým tvrzením navrhl a označil důkazy a po poučení o následcích nevyhovění výzvy, uvedl, že své tvrzení není schopen prokázat a nebude navrhovat důkazy. Soud za této situace vychází z toho, že žalovaný uhradil právě jen částku 4 573 Kč. Z oznámení ze dne 21. 2. 2019 a zaslaného žalobkyní žalovanému soud zjistil, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění uvedené zápůjčky, a to zbývajících dlužných splátek dle sjednaného splátkového kalendáře ve výši 50 303 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 16. 6. 2020, bylo žalovanému mimo jiné uloženo, aby žalobkyni uhradil dle čl. 6.4 Smlouvy částku 13 178 Kč jakožto smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 50 303 Kč od 23. 2. 2019 do 11. 11. 2019. Z lustrace v ISZR soud zjistil že podnikatelské oprávnění žalovaného zaniklo ke dni 9. 8. 2019.5. Z právního hlediska dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce v pozici podnikatele, zápůjčka mu byla poskytována pro účely podnikání. Na žalovaného se proto nevztahuje vyšší ochrana, kterou spotřebitelům přiznává zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným ze Smlouvy se nevztahuje ani omezení výše smluvní pokuty pro podnikatele vyplývající z ustanovení § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 23. 4. 2020, neboť Smlouva byla uzavřena před tímto datem a tedy před účinností uvedeného ustanovení. Žalovaný je proto povinen hradit žalobkyni Smlouvou sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 50 303 Kč, od 12. 11. 2019 do 16. 5. 2024 ve výši 82 894, 40 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Výše úroků z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. V současnosti, a to od 9. 8. 2019, již není žalovaný podnikatelem, žalobkyni proto nelze přiznat částku 1 200 Kč představující paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobu, v níž se žalobkyně domáhala částky 1200 Kč jakožto paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávek mezi podnikateli, zamítl.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 4 420 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), soud přiznal žalobkyni odměnu za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), b) advokátního tarifu – převzetí věci, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 3. 10. 2024, a to celkem ve výši 13 260 Kč. Dále žalobkyni náleží tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na jednání soudu dne 3. 10. 2024 vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů na cestu k soudu na trase , právnická osoba, - , adresa, a zpět při vzdálenosti 58 km, celkem ujeto 116 km. Cesta byla uskutečněna vozidlem zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, při kombinované 10,5 litrů benzinu na 100 km. Žalobkyni tak náleží náhrada za používání silničního motorového vozidla podle § 1 vyhlášky č. 398/2023 Sb., v částce 5,60 Kč za 1 ujetý km, tj. za ujetých 116 km v částce 649,60 Kč a dále náhrada za spotřebované pohonné hmoty, která při ceně benzinu 38,20 Kč za 1 litr podle § 4 písm. a) citované vyhlášky, kombinované spotřebě 10,5 litrů benzinu a ujetých 116 km činí 465 Kč. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada cestovného ve výši 1 114,60 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času na cestě , právnická osoba, - , adresa, a zpět ve smyslu § 14 advokátního tarifu v částce 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny ve výši 400 Kč. Zástupkyně žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z odměny za zastupování, režijních paušálů a náhrady hotových výdajů. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 316 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 282 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.