1 C 249/2023-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit mu částku 62 833,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 11. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti týž den finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit úrok v pevné výši 2 888 Kč, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru v částce 14 700 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a za hotovostní inkaso splátek v místě svého bydliště částku 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 11. 12. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 6. 11. 2020 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru 25 532,54 Kč, úroku 2 083,28 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru 12 343,29 Kč, úhradě za administrativní činnost 2 340,90, úhradě za inkaso v místě bydliště 4 534,28 Kč. Žalovaná poté ničeho neuhradila. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením, a proto postupitel využil oprávnění dle čl. 8 Smlouvy a předmětnou pohledávku zesplatnil, pohledávka se stala splatnou dne 31. 10. 2021. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč sjednanou ve Smlouvě. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací od žalované a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná uvedla měsíční příjem 19 464 Kč, výdaje ve výši 8 470 Kč, uvedla, že má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tvrzenou majetkovou situaci si právní předchůdce žalobkyně ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisem z bankovního účtu žalované. Z výsledku posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 11. 10. 2019 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v pevné výši 2 888 Kč, paušální cenou za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru v částce 14 700 Kč, s náklady na administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a za hotovostní inkaso splátek v místě svého bydliště částku 5 400 Kč formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 984 Kč s tím, že první splátka byla splatná do jednoho měsíce po podpisu Smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Ze znění Smlouvy je zřejmé, že žalovaná úvěr čerpala v hotovosti při uzavření Smlouvy. Účastníci sjednali pro případ prodlení žalované s jakoukoli splátkou dle Smlouvy řádně a včas, povinnost žalované zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Dále byla sjednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady při prodlení v souvislosti s odesíláním upomínek žalované a postoupením úvěru inkasnímu pracovníkovi. Ze žádosti o úvěr ze dne 11. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla před uzavřením úvěru dotazována na své majetkové a osobní poměry, uvedla, že její příjem činí 19 464 Kč, což doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami, uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje činí 8 470 Kč, údaje doložila výpisem z bankovního účtu. Uvedla, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, a bydlí ve vlastní nemovitosti. Z transakční historie úvěru je zřejmé, že žalovaná uhradila celkem 8 500 Kč, a to následujícím způsobem: dne 12. 10. 1999 částku 4 000 Kč, dne 10. 12. 2019 částku 2 500 Kč, dne 30. 1. 2020 částku 500 Kč, dne 16. 3. 2020 částku 500 Kč, dne 7. 9. 2020 částku 500 Kč da dne 6. 11. 2020 částku 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní, včetně Seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze Smlouvy byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak vyplynulo z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022. 4. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaná Smlouvu uzavírala jako spotřebitel, vztahuje se na Smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost upravenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí ověřil před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet daný úvěr, neboť tvrzené příjmy a výdaje ověřil oproti relevantním předloženým dokladům ze strany žalované. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a poskytl žalované částku 30 000 Kč v hotovosti, žalovaná však nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, a je proto povinna vrátit dlužnou jistinu, včetně úroků a poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení, je rovněž podle § 1970 o. z. povinna uhradit úroky z prodlení, o jejichž výši soud rozhodl dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Povinnost uhradit smluvní pokutu vyplývá z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Soud proto žalobě vyhověl. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu ve výši 21 403,80 Kč Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 14 480 Kč za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), b) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“) – převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby a účast na jednání dne 11. 1. 2024, při sazbě mimosmluvní odměny ve výši 3 620 Kč za jeden úkon dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu. Dále žalobkyni náleží čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu celkem ve výši 1 200 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 25. 10. 2023, neboť tímto podáním žalobkyně k výzvě soudu pouze doplňovala žalobu o náležitosti, které měla obsahovat již žaloba samotná. Soud proto nepovažuje náklady na toto podání za účelně vynaložené. Zástupce žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z odměny za zastupování, režijních paušálů ve výši 21 %. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 431 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 403,80 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.