1 C 3/2024-30 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 54 776,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023 je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 6. 5. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva č. 1“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok v pevné výši 1 444 Kč, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, dále úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 27 888 Kč a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 27. 8. 2021, celkem žalovaná uhradila částku 5 500 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 12 243,40 Kč, úroku ve výši 957,61 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 900,45 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 119,02 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 2 167,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, úroku ve výši 15 % z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení.2. Žalobkyně dále tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 26. 1. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva č. 2“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok v pevné výši 1 444 Kč, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, dále úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 27 888 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2022. Žalovaná uhradila celkem 13 500 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 062,93 Kč, úroku ve výši 420,91 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 792,02 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 719,16 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 392,99 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, úroku ve výši 15 % z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení.3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv o úvěrech. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádostí o úvěr a byly v obou případech ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. V případě Smlouvy č. 1 v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., výše jejích měsíčních příjmů činí 20 295 Kč, výdaje dosahují částky 8 852 Kč, uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. V případě Smlouvy č. 2 žalovaná uvedla, že výše jejích měsíčních příjmů u téhož zaměstnavatele dosahuje částky 12 124 Kč, výše měsíčních výdajů činí 6 860 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v žádostech o úvěru.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy č. 1 soud zjistil, že se jí společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 1 444 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy 1 a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Částka 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z historie splácení vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 5 500 Kč. Ze Smlouvy č. 2 soud zjistil, že se jí společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 1 444 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy 2 a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Částka 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z transakční historie Smlouvy č. 2 soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 13 500 Kč.7. Ze žádosti o úvěr ze dne 6. 5. 2021 vztahující se ke Smlouvě č. 1 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 295 Kč, měsíční výdaje uvedla ve výši 8 852 Kč, jednalo se o částku 3 000 Kč na bydlení a energie, o částku 3 860 Kč na dopravu a osobní náklady a o částku 1 992 Kč představující měsíční splátky, když lze dovodit, že se jednalo o splátky dle Smlouvy 2. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ze žádosti o úvěr ze dne 25. 1. 2021, která se váže ke Smlouvě č. 2, vyplývá, že žalovaná uvedla tytéž skutečnosti, pokud jde o bydlení a počet vyživovaných osob. Uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 12 124 Kč, což doložila výplatní páskou a pracovní smlouvou. Výdaje na bydlení a dopravu uvedla ve shodné výši jako v žádosti u Smlouvy č. 1, celkové výdaje činily 6 860 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 25. 4. 2023, účinné k 28. 4. 2023, včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávky z obou předmětných smluv o úvěrech za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámeních o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smluv o obou úvěrech bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila dlužné částky žalobkyni.8. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdr