32 C 75/2024-34 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 28 187 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako poskytovatelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz., přičemž smlouva byla uzavřena dálkově prostřednictvím verifikačního SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a posuzovala výdaje a příjmy žalovaného, zohlednila také věk, rodinný stav či splátky u jiných společností. Žalobkyně tak poskytla 14. 7. 2023 žalovanému bezhotovostním převodem bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách. Mezi stranami byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek ve výši 199 Kč za expres poskytnutí úvěru, tedy do 60 min. od ověření identity, poplatek ve výši 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku a poplatek ve výši 49 Kč za SMS servis. Mezi druhou až osmou splátkou byl stanoven úrok ve výši 980 Kč. Žalovaný si 1x prodloužil splatnost aktuální splátky o jeden měsíc, a to tím, že uhradil pouze 1 Kč, za toto byl smlouvou stanoven poplatek 1 980 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 14. 8. 2023 splátku ve výši 1 841 Kč, dne 14. 9. 2023 uhradil 1 Kč., smluvní pokuty a jiných závazků, které žalovaný má vůči žalobci. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, byla mu 31. 10. 2023, 20. 11. 2023 a 18. 12. 2023 naúčtována smluvní pokuta vždy ve výši 500 Kč. Žalovanému byly také vyúčtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání splátky po splatnosti ve výši 300 Kč dne 23. 10. 2023, 20. 11. 2023, 18. 12. 2023 a ve výši 130 Kč dne 5. 1. 2024. Ke dni 5. 1. 2024 byl celý úvěr zesplatněn. Jistina pohledávky je složena z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19 165 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pohledávky je tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,03 Kč od 17. 2. 2024 do 5. 3. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 28 187 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil v řízení následující skutková zjištění:4. Mezi stranami byla , datum, uzavřena úvěrová smlouva identifikována dle ID klienta , Anonymizováno, , podepsána žalovaným dálkově prostřednictvím SMS kódu, na základě které byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný si sjednal doplňkové služby, a to možnost odkladu splátky korunovým odkladem, kdy za toto byl účtován jednorázový poplatek ve výši 1 980 Kč, byla ujednána expres výplata úvěru, za toto pak byl účtován jednorázový poplatek ve výši 199 Kč, dále poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a dále byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, s tím, že celkem měl uhradit částku 27 520 Kč, RPSN činila 49,2 %. První splátka byla splatná 14. 8. 2023. Dále bylo smlouvou ujednáno, že v případě, kdy žalovaným nebude na předmětný úvěr spláceno dle smlouvy, tedy pokud se spotřebitel dostane do prodlení s dvěma a více splátkami, nedojde k uhrazení splátky v době delší než 3 měsíce a také v případě, kdy spotřebitel uvede nepravdivé údaje, poruší některou z povinností, které vyplývají ze smlouvy, či dojde k zahájení exekučního, insolvenčního či dědického řízení postihující majetek dlužníka, dojde k zesplatnění celého úvěru a spotřebitel je povinen uhradit celou zbývající část úvěru jednorázově (zjištěno z úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře a ze sazebníku poplatků). Celkem se žalovaný zavázal uhradit 27 520 Kč bez poplatků za doplňkové služby. Roční procentní sazba nákladů je stanovena ve výši 49,2 % (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím výpočtu MLS, kdy vycházela z žadatelova příjmu 26 000 Kč ze závislé činnosti, z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč a z částky 9 000 Kč, která je žalovaným hrazena jiným společnostem. Dále dotazem do registru SOLUS, NRKI, Centrální evidence exekucí a do insolvenčního rejstříku (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta). V období od 12. 12. 2022 do 18. 12. 2022 byly na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, připsány platby v celkové výši 18 658 Kč (zjištěno z výpisu vybraných pohybů na účtu). Na účet č. , č. účtu, byla 14. 7. 2023 zaslána částka 20 000 Kč, vlastníkem účtu v té době byl žalovaný a protistranou transakce byla žalobkyně (zjištěno ze sdělení , Anonymizováno, a. s. ze dne 31. 5. 2024). Žalovaným byla uhrazena první splátka v plné výši, na druhou splátku uhradil žalovaný pouze 1 Kč, čímž došlo v souladu se smlouvou k odkladu splátky. Od 14. 10. 2023 kdy byla splatná třetí splátka nebylo uhrazeno ničeho. Dne 5. 1. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky výzvou ze dne 20. 11. 2023 (zjištěno z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru a poštovního podacího archu). Výzvou ze dne 5. 1. 2024 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru (zjištěno z výzvy ke splacení celé půjčky a z poštovního podacího archu). Následně byl žalovaný vyzván k úhradě zesplatněného úvěru s upozorněním na pozdější možnost soudního vymáhání (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 2. 2024 a z poštovního podacího archu).5. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znam