6 C 268/2023-113 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 141 537,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 9. 1. 2019 (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě byl žalované poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 200 000 Kč, za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných dlužných závazků žalované, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 9. 1. 2019. Žalovaná se zavázala vrátit tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 2 938,99 Kč společně s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 8,9 % p.a. ze zapůjčené částky. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně nehradila dle smlouvy řádně a včas, a žalobkyně tak využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 3. 2. 2023 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení se splátkou. Dlužná částka tak k tomuto dni činila na jistině částku 138 062,15 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 4 435,40 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 3 475,04 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 29. 6. 2023 ve výši 7 744,32 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % p.a z částky 142 497,55 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci tohoto procesu byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních i externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky Příjmy žalované byly dle žalobkyně posuzovány na základě potvrzení o výši příjmu a při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem tak banka získala částku disponibilních zdrojů žalované a základě této částky, kdy při jejím výpočtu vycházela žalobkyně s částkou životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Zkoumám úvěruschopnosti tak nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost bránící poskytnutí úvěru a po provedeném individuálním hodnocení žalované banka žádosti vyhověla. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] a.s. jak slévárenská dělnice, přičemž její průměrný měsíční příjem činí 15 312 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 9. 1. 2019 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, přičemž tento se žalovaná zavázala uhradit spolu zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8,9 % p.a, přičemž dlužnou částku se zavázala uhradit ve 108 měsíčních splátkách po 2 938,99 Kč. Úvěr byl částečně poskytnut jako účelový, a to tak že prostředky ve výši 148 404,95 Kč budou odeslány na úhradu úvěru, který žalobkyně vůči žalované eviduje na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dále prostředky ve výši 5 000 Kč budou uhrazeny ve prospěch kontokorentního úvěru Flexikredit na účtu č. [bankovní účet] a dojde tak k zániku závazku o kontokorentním úvěru, přičemž zbývají část poskytnuté jistiny je neúčelová, ve prospěch běžného účtu žalované. Strany se dohodly, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou pohledávek žalobkyni, je tato oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem, která ke dni sjednání smlouvy činí REPO Sazbu ČNB zvýšenou o 8 procentních bodů, tj. celkem 9,75 %. Dále si strany ujednaly, že žalobkyně je oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit vzájemný smluvní vztah, prohlásit svým rozhodnutím dluh žalobkyně za ihned splatný, pozastavit poskytování bankovních produktů a služeb žalované, vymáhat splatný dluh vůči žalované, a to i prostřednictvím třetích osob, postoupit svou pohledávku za žalovanou, informovat Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací, SOLUS. Žalobkyně si rovněž sjednala pojištění pro případ smrti, vydání průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP/P, pracovní neschopnosti a hospitalizace v důsledku úrazů, přičemž úhrada pojištění činí 241 Kč a je již započtena v měsíční splatné částce. Z platební historie žalované, na níž jsou zaznamenány platby žalované, bylo zjištěno, že žalovaná uhradil sice uhradil 37 splátek, po 2 938,99 Kč, avšak tyto byly v celkové výši v celkové výši 108 742,63 Kč, a dále uhradila dalších 22 817,04 Kč v jednotlivých dílčích splátkách, přičemž platba ze dne 9. 11. 2022 byla poslední splátkou žalované a od té doby žalovaná neuhradila ničeho. Dne 7. 2. 2023 bylo žalované zasláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde byla žalovaná současně upozorněna na zánik sjednaného pojištění. Předžalobní výzvou ze dne 30. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkových 153 775,47 Kč s příslušenstvím. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. 4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, z potvrzení o výši příjmu žalované vyplynulo, že je zaměstnána jako slévárenská dělnice u [právnická osoba] a.s., a že jejím čistým měsíčním příjmem zprůměrovaným za poslední tři měsíce (10-12 2018) bylo 15 312 Kč, přičemž byla uvedena rovněž částka hrubého příjmu za posledních 12 měsíců (pro rok 2018), a to 197 182 Kč a tato částka byla uvedena i ve výši čistého příjmu, a to 175 325 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, žije ve vlastním domě/ bytě, má uzavřený pracovní poměr na dobu určitou. Dále uvedla, že celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti je 40 000 Kč, přičemž ostatní nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč, v domácnosti je jedna vyživovaná osoba a počet zdrojů příjmu je 1. Žalobkyně využila rovněž matematické modely výpočtu úvěruschopnosti schválené ČNB, a to za prvé prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky, kdy tento výpočet sestává z odečtení součtu měsíčních splátek úvěrových závazků (žalovaná uvedla, že žádné takové není), odečtení životních nákladů na bydlení (7 303,85) a to od částky čistého měsíčního příjmu a výsledkem maximální měsíční splátky bylo 8 008,15 Kč. Za druhé využila žalobkyně matematického modelu výpočtu ukazatelů DTI a DSTI dle platného Doporučení ČNB k řízení rizik spojených s poskytováním retailových úvěrů nezajištěných rezidenční nemovitostí. 5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné sp