7 C 42/2024-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že uzavřel se žalovanou dne 24. 10. 2023 distančním způsobem Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě jí poskytl finanční prostředky ve výši 10 300 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala předmětnou částku splatit do 23. 11. 2023, a to vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 790 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když neuhradila na danou pohledávku ničeho. Žalobce po žalované požaduje zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 10 300 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši ve výši 2 790 Kč a za službu Presto ve výši 165 Kč a dále také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 255 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za prvních 90 dnů prodlení ve výši 1 192,50 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce uvedl, že ji posoudil s odbornou péčí. Vycházel z databází vedených CNCB (z registrů bankovních a nebankovních registrů), z informací dostupných v insolvenčním rejstříku a z centrální evidence exekucí a rovněž z informací získaných od žalované. Žalobce tvrdil, že vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované, z nichž zjistil výši jejího čistého příjmu 40 996 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěrus postupným čerpáním ze dne 24. 10. 2023 za prokázané, že na jejím základě se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 300 Kč, a to převodem na její bankovní účet s tím, že žalovaná celkově vrátí částku ve výši 13 255 Kč, a to jednorázově do 23. 11. 2023. Úročení úvěru nebylo sjednáno. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná poskytovateli úvěru zaplatí vyjma poskytnuté jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 790 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Z čl. 1 Sazebníku soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru s jistinou od 10 001 Kč do 15 000 Kč představuje 27 % z půjčené částky na 30 dní. Poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba Presto činí 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané půjčky, což se podává z čl. 2 Sazebníku. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ se podává, že dne 24. 10. 2023 byla žalobcem na účet č. , č. účtu, poukázána částka ve výši 10 300 Kč. Skutečnost, že daná částka byla téhož dne na daný účet fakticky připsána a rovněž že majitelkou tohoto účtu je žalovaná, vyplývá i z listiny označené jako „Žádost o součinnost“ ze dne 23. 9. 2024. V listině označené jako „Identifikované příjmy“ žalobce uvedl, že příjem žalované měl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmy žalované s tím, že čistý měsíční příjem činil 40 996 Kč. Tato výše příjmu je zaznamenána i ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., z něhož dále vyplynulo, že žalovaná neměla žádné pravidelné výdaje na půjčky, na bydlení vynakládala 3 000 Kč měsíčně a její další nezbytné výdaje byly 5 000 Kč. Sama žalovaná pak uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč. Žalobce uvažoval s rezervou pro výdaje 700 Kč, minimální výdaje zohlednil ve výši 5 355 Kč a disponibilní příjem žalované dovodil ve výši 19 600 Kč. Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ datované 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě, pro zaplacení ji stanovil lhůtu 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 31. 5. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. V právní rovině soud konstatuje, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobce poskytl žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky z prodlení.8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitelse s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací z interních databází a externích registrů, z veřejných rejstříků a z informací sdělených žalovanou. Tvrdil, že měl k dispozici výpis z bankovního účtu žalované a její výplatní pásku. Na základě těchto podkladů byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr a žalovaná byla vyhodnocena jako způsobilá ke splácení úvěru ve výši 10 300 Kč. Z tvrzení žalobce sice vyplývá, že zkoumal celkové příjmy a výdaje žalované, avšak listiny prokazující jeho tvrzení (ani k výzvě soudu) nepředložil. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Žalobce kromě prohlášení v listině označené jako „Identifikované příjmy“ a v ní uvedených příjmových transakcí nepředložil žádný podklad, který měl k ověření příjmu žalované k dispozici (ani zm