8 C 54/2024-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Strakonicích (dále jen „soud“) dne 1. 12. 2023 domáhá na žalovaném zaplacení částky 49 456,67 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 29. 1. 2013 uzavřel se žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnutý revolvingový úvěr až do limitu 60 000 Kč. Žalovaný revolvingový úvěr postupně čerpal, a to výběry z kreditní karty s úrokem ve výši 15 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalobce úvěr po předchozí výzvě dne 19. 10. 2023 zesplatnil. Pohledávka žalobce ze smlouvy o úvěru se skládá z jistiny ve výši 47 268,37 Kč, poplatků úvěru ve výši 2 188,30 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 8 191,76 Kč (do 27. 11. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 434,54 Kč. Kromě toho žalobce po žalovaném požaduje taktéž úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne 28. 11. 2023 do zaplacení, z jistiny, od téhož data do zaplacení požaduje žalobce uhradit po žalovaném též zákonný úrok z prodlení.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě a žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Z předložených listin bylo prokázáno, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o kreditní kartě, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, který žalovaný čerpal, ale poskytnuté finanční prostředky žalobkyni řádně nevrátil. Z tohoto důvodu byl vyzván k předčasnému splacení úvěru ve výši 49 456,67 Kč, což však neučinil.4. Soud proto považuje nárok za důvodný a vyhověl mu jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a jejich výše je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb.5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 500 Kč dle bodu 3 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 378 Kč, což s připočtením soudního poplatku 1 979 Kč představuje na nákladech řízení 4 157 Kč.