1 C 240/2025-48 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 505 547,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 20. 1. 2023 (dále jen „Smlouva“) poskytla dne 23. 1. 2023 žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový - pro modernizaci, rekonstrukci a údržbu stavby. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 121 Kč a zároveň se zavázal k měsíční splátce povinného spoření ve výši 392 Kč, která se považuje za zaplacenou připsáním na vkladový účet stavebního spoření. Úroky byly sjednány ve výši 9,89 % ročně. Žalovaný nedodržel závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Žalovaný neuhradil zcela splátky za měsíce listopad 2024 až únor 2025, žalobkyně využila práva zesplatnit úvěr ke dni 5. 3. 2025. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 95 732,66 Kč, částka 87 498,97 Kč byla započtena na úroky překlenovacího úvěru, částka 8 233,69 Kč na povinné spoření. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 491 947,92 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč za nesplnění podmínek prokázání účelovosti úvěru, poplatku ve výši 3 600 Kč za odeslané výzvy k úhradě. Dále žalobkyně požaduje úhradu kapitalizovaného smluvního úroku od 30. 11. 2024 do 5. 3. 2025 ve výši 17 170,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 693,76 Kč od 6. 3. 2025 do 27. 4. 2025, a zákonných úroků z prodlení z částky 491 947,92 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem získala banka částku disponibilních zdrojů žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným: že je zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 52 582 Kč (2 200 EUR). Žalovaný deklaroval výdaje na splátky všech stávajících úvěrů ve výši 9 200 Kč, výdaje na bydlení a stravování ve výši 500 Kč a ostatní pravidelné výdaje ve výši 500 Kč, uvedl, že celkový počet členů jeho domácnosti jsou 2 a počet dětí 1. Žalobkyně vycházela z potvrzení o výši příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného, v němž byl potvrzen celkový čistý příjem za posledních 12 měsíců ve výši 32 953,57 EUR, do příjmů byla započítána částka 65 975,77 Kč měsíčně. Příjem byl dále ověřen z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . za období prosince 2022. Z úvěrových registrů banka zjistila, že žalovaný má u jiných bank tři splátkové závazky a dva nesplátkové závazky. Do výdajů z nesplácených závazků (kontokorent ve výši 5 000 Kč a kreditní karta ve výši 20 000 Kč) byla započítána celkem splátka 250 Kč. Splátkové závazky byly započítány v celkové výši 26 349 Kč. Banka započítala v tomto konkrétním případě kalkulované životní náklady žalovaného ve výši 11 144 Kč zohledňující životní minimum domácnosti a předpokládané náklady domácnosti na bydlení v závislosti na počtu osob v domácnosti a pravidelné výdaje ve výši paušálu 1000 Kč. Podle registru CBCB byla platební morálka žalovaného vyhodnocena jako zhoršená, ale akceptovatelná, žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, automatické vyhodnocení skóringu proběhlo s kladným výsledkem. Při jednání žalobkyně uvedla, že náklady na bydlení byly počítány v uvedené výši i s ohledem na skutečnost, že se jednalo o úvěr účelový, a to na opravu rodinného domu ve vlastnictví rodičů žalovaného, jimž žalovaný na bydlení nepřispíval, náklady na bydlení tak byly nulové.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze , Anonymizováno, č. 5733457 ze dne 4. 1. 2023 a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření č. 5733457 (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že se jí žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč a dále úvěr ze stavebního spoření. Úroková sazba překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření byla sjednána ve výši 9,9 % ročně pro celou dobu trvání úvěrů s prvním úrokovým obdobím v trvání 5 let s úrokovým zvýhodněním ve výši 0,01 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý překlenovací úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 121 Kč na úvěrový účet a dále měsíční splátkou pravidelného povinného měsíčního vkladu na stavební spoření ve výši 392 Kč, a to vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. V článku VIII. odst. 2 Smlouvy se žalovaný zavázal předložit nejpozději do 12 měsíců od ukončení čerpání úvěrů vyplněný formulář věřitele nazvaný Soupis stavebních prací u rekonstrukce dokládané fotografiemi, pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta v částce 10 000 Kč v článku IX. odst. 1 iii). Pro případ prodlení žalovaného úhradou bylo v čl. IX. odst. 4 Smlouvy sjednáno oprávnění banky ukončit smluvní vztah a prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný. Částka 500 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, jak vyplývá z platebního příkazu žalobkyně a z výpisu z účtu žalovaného. Historie úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný uhradil celkem 95 732,66 Kč.5. Ze žádosti o překlenovací úvěr z 3. 1. 2023 soud zjistil že žalovaný uvedl, že čistý příjem jeho domácnosti činí 52 582 Kč, domácnost je tvořena dvěma osobami, z toho se jedná o jedno nezaopatřené dítě, žalovaný dosud bydlel u rodičů, cílem úvěru je financovat rodinný dům ve vlastnictví osoby blízké. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 1 500 000 Kč. Ke svým výdajům uvedl, že na bydlení a stravování vynakládá 500 Kč měsíčně, výdaje na splátky všech stávajících úvěrů dosahují částky 9 200 Kč, ostatní pravidelné výdaje představují částku 500 Kč, celkem tak jeho výdaje dosahují částky 10 200 Kč. Skutečnost, že žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, vyplývá ze sdělení jeho zaměstnavatele - společnosti , Anonymizováno, , která potvrdila čistý průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši 3 080,02 EUR, z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného v eurech vyplynulo, žalovanému byla poukázána v měsíci prosinci 2022 mzda ve výši 2 220,23 EUR. Skutečnost že žalobkyně provedla lustraci v bankovních a nebankovních rejstřících, je zřejmá z výpisů z těchto rejstříků, z nichž zároveň vyplývá, že žalovaný měsíčně splácel úvěry celkem v částce 26 349 Kč, dále na něj byly vedeny kreditní karty či stavební spoření s úvěrovým rámcem 20 000 Kč se zbývajícími splátkami 20 424 Kč a nesplátkové operace pro úvěrový rámec ve výši 5000 Kč.6. Z provedených a v odůvodnění rozsudku výslovně neuvedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci, případně tato vyplývají z jiných provedených důkazů.7. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námi