1 C 94/2025-80 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 97 706,46 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou dne 24. 5. 2023 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, které je obdobou internetového bankovnictví. Totožnost žalované byla ověřena oproti platným dokladům. Žalovaná smlouvu podepsala SMS kódem zaslaným jí na její verifikované telefonní číslo. Účastníci sjednali výši úvěrového rámce 30 000 Kč, úvěr se žalovaná zavázala splácet měsíčně v pravidelných splátkách ve výši 3,18 % z úvěrového rámce, tj. 955 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci. Následně dne 4. 6. 2023 požádala žalovaná o navýšení úvěrového rámce na částku 31 000 Kč, výše měsíční splátky byla vypočtena na 986 Kč. Dne 5. 6. 2023 požádala o navýšení úvěrového rámce na 60 000 Kč, kdy výše měsíční splátky byla vypočtena na 1 909 Kč, dne 20. 6. 2023 pak žalovaná požádala o navýšení úvěrového rámce na 90 000 Kč, výše měsíční splátky byla stanovena na 2 864 Kč. Nakonec požádala žalovaná o navýšení úvěrového rámce na částku 95 000 Kč dne 15. 10. 2023, výše měsíční splátky byla vypočtena na 3 023 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 99 683 Kč a uhradila 28 580 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dle 7.1 Úvěrových podmínek (dále jen „ÚP“) úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky ke dni 9. 8. 2024. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 94 999,31 Kč, poplatků ve výši 807,15 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, pro jehož účely je využíván statistický model, který posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, jimiž jsou rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro předcházení předlužení zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na jeho domácnost. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a ev. jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta, včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se vedle splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které věřitel mezi sebou vzájemně porovná. První hodnotou jsou minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce. Druhou hodnotou jsou celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně tvrdila, že při výpočtu MLS žalované ke Smlouvě vycházela z jejího příjmu 17 000 Kč, životního minima ve výši 4 860 Kč, z výše splátek jiným společnostem 6 922 Kč, výše splátky schváleného úvěru činila 955 Kč a zbývající MLS žalované tak dosahovala 4 263 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti žalované vycházela žalobkyně z příjmu žalované 17 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč, z výše splátek 6 922 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 3 230 Kč a z životního minima členů domácnosti 4 860 Kč. Při měsíční splátce úvěru ve výši 955 Kč učinila žalobkyně závěr, že zbývající MLS domácnosti dosahoval 1 033 Kč. Dále žalobkyně provedla šetření v rejstřících NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně dále uvedla, že příjem a výdaje žalované ověřovala oproti vyžádaným výpisům z účtu žalované, a to za období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 a při dodacích k Smlouvě dále oproti výpisu z účtu žalované za měsíc květen 2023.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy , datum, č. 7305165289, kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena oproti občanského průkazu, žalovaná uzavřela Smlouvu formou komunikace na dálku prostřednictvím SMS kódu, a to prostřednictvím mobilního telefonu. Vzhledem ke skutečnosti, že totožnost žalované byla ověřována předložením občanského průkazu, a že čerpané finanční prostředky dle Smlouvy byly žalované poukázány na její účet, jak soud zjistil ze sdělení , právnická osoba, . ve spojení s výpisy z účtu, zamítl soud jako nadbytečný návrh na provedení důkazů dotazem na telefonní operátory ohledně majitele telefonního čísla, z něhož byl zasílán podpisový kód. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách s minimální výší 3,182 % z dlužné částky, minimálně 955 Kč. Úrok činil 25,9 % ročně, RPSN činila 29,2 % ročně. Součástí Smlouvy jsou Úvěrové podmínky, podle čl. 7.1 ÚP je pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas žadatel povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z níže uvedených dodatků ke Smlouvě soud zjistil, že účastníci se opakovaně dohodli na zvýšení úvěrového rámce. Jedná se o dodatky ze dne 4. 6. 2023, jímž byl zvýšen úvěrový rámec na 31 000 Kč při výši měsíční splátky 986 Kč, ze dne 5. 6. 2023 na částku 60 000 Kč při minimální splátce 1 909 Kč, ze dne 20. 6. 2023 na částku 90 000 Kč při minimální měsíční splátce 2 864 Kč a dodatkem ze dne 15. 10. 2023 byl zvýšen úvěrový rámec na částku 95 000 Kč při minimální měsíční splátce 3 023 Kč. Skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 99 683 Kč vyplývá z transakční historie Smlouvy a z výpisů z účtu žalované, stejně tak jako celková úhrada žalovanou ve výši 28 580 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky ve výši 106 810,81 Kč do 14 dnů dopisem ze dne 9. 8. 2024. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.5. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III