6 C 206/2025-48 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 22 274,70 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené 27. 12. 2022 mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem uzavřené prostřednictvím jejího mandatáře obchodní firmy , právnická osoba, ., když před uzavřením této smlouvy byly zkoumány podmínky úvěruschopnosti žalované získáním jejich dat s tím, že byly zjišťovány výpisy z bankovních a nebankovních registrů ohledně žalované s negativním výsledkem z registru SOLUS, rovněž s negativním výsledkem, stejně jako z insolvenčního rejstříku, když žalovaná na základě doložených výplatních pásek pobírala pravidelný měsíční příjem 19 000 Kč a její náklady na bydlení byly 300 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, když dotazem na NRKI byly zjištěny existující splátky na dosavadní závazky ve výši 2 968 Kč, vše za situace, kdy žalovaná je svobodná, bezdětná, tudíž bez vyživovacích povinností a má tedy dostatečný disponibilní příjem k uzavření této smlouvy. Konkrétně v ní bylo ujednáno, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 24 739 Kč, když tato částka byla 28. 12. 2024 převedena na účet mandatáře a žalovaná se jí zavázala uhradit ve 40měsíčních splátkách po 996 Kč od 15. 1. 2023, včetně jistiny, úroku a pojištění. Žalovaná však plnila jen částečně, a proto došlo dle smlouvy k zesplatnění úvěru a žalobkyně s ohledem na to, že uhradila pouze 16 932 Kč požaduje na jistině 13 515,70 Kč, kromě toho účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky, jak bylo dohodnuto ve smlouvě 450 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru za 200 Kč a strany si rovněž dohodly smluvní pokutu v důsledku prodlení splátek, za což byla účtována částka 225 Kč a v důsledku zrušení úvěrové smlouvy částka 3 511 Kč. Kromě toho pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení, který kapitalizovala na částku 135 Kč a od 21. 10. 2023 jej požadovala v procentuální výši.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.3. V řízení bylo ze smlouvy o spolupráci financování zboží na prodejně partnera z 24. 7. 2019 je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o spolupráci za účelem financování zboží na této prodejně, včetně uzavírání úvěrových smluv. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy č. , IBAN, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . jako mandatář žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 12. 2022 smlouvu, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 24 739 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit ve 40měsíčních splátkách po 996 Kč, tedy celkových 32 920 Kč. Kromě toho si strany dohodly, jak vyplývá z úvěrových podmínek k této smlouvě, i poplatky, smluvní pokutu pro případ upomínání či prodlení žalované s plněním i v případě možného zesplatnění úvěru. Z karty k návrhu této pojistné smlouvy bylo zjištěno, že k osobě žalované byly vypsány poměry takové, že je svobodná, se středoškolským vzděláním, má pracovní poměr na dobu neurčitou v předmětu činnosti zpracovatelský průmysl od 24. 10. 2022, její měsíční příjem představuje 16 000 Kč, její výdaje na bydlení 300 Kč, ostatní měsíční výdaje 1 000 Kč, když z uvedených údajů nevyplývá, z čeho byly zjištěny a neobsahují žádný odkaz na další materiály od žalované. Z pracovní smlouvy žalované z 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že tohoto dne nastoupila jako montážní dělník do společnosti , právnická osoba, . , adresa, na dobu určitou do 31. 5. 2023. Z dokladu o příjmu žalované z listopadu 2022 bylo zjištěno, že její příjem byl za tento měsíc ve výši 19 492 Kč, když fotokopie občanského průkazu ověřuje totožnost žalované. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na ní skutečně uhradila 16 932 Kč. Z dopisu zesplatnění pohledávky z 30. 9. 2024, včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaná nehradila dle dohodnutých splátek a žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný. Z předžalobní upomínky, včetně dokladu o doručení z 25. 3. 2025 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by něčeho uhradila.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).10. I přesto, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovanou a doložených pracovní smlouvou a dokladem o příjmu s tím, že nebyl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejich tvrzení, soud takovýto závěrem nesdílí. Už sama skutečnost, že v údajích o žalované bylo kompletováno, že má pracovní poměr na dobu neurčitou, toto je v rozporu