8 C 93/2025-30 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 27 998,82 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 23. 10. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěrový rámec až výši 23 000 Kč, na který měla žalovaná hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud žalovaná neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 1 578,17 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, přestože byla poučena o tom, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky, aniž by nařizoval jednání.4. Ze smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu č. , hodnota, je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěrový kreditní rámec ve výši 23 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat hotovostním výběrem či nebo bezhotovostním příkazem. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků úrok ve výši 54 % z půjčené částky. Úvěr měla žalovaná splácet ve splátkách, když minimální výše splátek bude žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 70,81 %. Z tabulky umoření a z potvrzení o provedení transakce má soud za prokázané, že žalovaná svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když vyčerpávala úvěrový rámec, který následně ne zcela uhradila a následně opět vyčerpala. Poslední vyčerpání úvěrového rámce proběhlo dne 28. 11. 2023, od té doby žalovaná na předmětný kontokorent ničeho nezaplatila. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že tento využíval žalovanou poskytnuté informace o jejím příjmu a její finanční situaci, a pokud to bude nezbytné, tak i informace dostupné z jeho databáze a z databáze třetích stran umožňujících posouzení její úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů. Z Portálu péče o zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že její deklarovaný příjem je 26 000 Kč. K formě bydlení a k nákladům na něj však žalovaná ničeho neuvedla. Své životní náklady pak žalovaná hodnotila částkou 1 500 Kč a celkové měsíční závazky stanovila v částce 4 865 Kč. Ze schválení žádosti, SMS Pinu a osobních dokladů má soud za prokázané, že předmětnou smlouvu uzavřela žalovaná. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 15. 2. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnila úvěr žalované z důvodu dlouhodobého neplnění povinností ze strany žalované. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky, seznamu postoupených pohledávek a podacího lístku má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla na žalobkyni řádně postoupena, a tato skutečnost byla dne 11. 11. 2024 oznámena žalované. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ datované 31. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, pro zaplacení ji stanovila lhůtu do 15. 1. 2025 s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 31. 12. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky.9. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.12. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do rejstříků třetích stran. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a z sociálních a demografických dat. Z předložených listin a vyjádření žalované v žádosti a portálu péče o zákazníka je zjevné, že žalovaná uvedla, že má příjem v celkové částce 26 000 Kč. K