32 C 5/2026-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 44 200,94 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 17. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelskému úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , žalovaný poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila u žalovaného počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyně ověřila, že žalovaný neprochází centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem, registrem neplatných dokladů, registrem hledaných osob Policie České republiky, sankčními registry ani interním registrem historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené Českou národní bankou v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází NRKI a BRKI, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí a dospěla k závěru, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP, případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila 84 500 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, vypočítané výdaje činily 17 610 Kč. Žalovanému byla dne 17. 9. 2024 vyplacena na účet částka 11 500 Kč a dne 22. 10. 2024 částka 8723 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 204,96 Kč, „Presto“ za poplatek 330 Kč. Žalovaný uhradil celkem 101,68 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, úrok ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny 20 121,31Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 354,31 Kč, smluvního úroku ve výši 23 305,46 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 51,24 Kč, poplatku za služby „Presto“ v částce 292,22 Kč a smluvní pokutu ve výši 76,40 Kč (0,1 % denně v období od 4. 1. 2025 do 4. 4. 2025 z jistiny úvěru).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 17. 9. 2024 č. , hodnota, soud zjistil, že účastníci uzavřeli elektronicky smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč formou postupného čerpání na účet žalovaného, žalovaný se zavázal částku vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny; RPSN činilo 1780,80 %. Rovněž z ní vyplývá právo na uvedenou smluvní pokutu. Skutečnost, že žalovaný vyčerpal celkem částku 20 223 Kč vyplývá z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, . K posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně prohlášení, že příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce v době jednoho roku od uzavření úvěru. V prohlášení jsou uváděny příjmy v desítkách tisíc korun měsíčně. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je uvedeno, že jeho příjem činí 84 500 Kč, výše pravidelných výdajů na půjčky činí 15 000 Kč, výdajů na bydlení 5000 Kč, další výdaje 10 000 Kč. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.5. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů a tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že žalobkyně zcela nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti a neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících, k tomu neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Dále uvedla, že ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím licence AISP, popřípadě z účtu žalovaného. K tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy. Tato tvrzení jsou nedostatečná, neboť žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala a posuzovala výdaje žalovaného. Ohledně příjmů uvedla, že je zjišťovala, ale neoznačila k tomuto tvrzení žádné důkazy, vyjma přehledu příjmových transakcí na účtu žalovaného. Z nich však nelze zjistit, zda jde o pravidelný příjem žalovaného (jako je např. mzda, důchod apod.) či zda se jedná o úvěry, půjčky apod. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že z výpisu z posouzení úvěruschopnosti je zřejmé, že žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalovaného 84 500 Kč, ačkoliv žalovaný uváděl příjem 50 000 Kč, neuvedla proč tomu tak je. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalované splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.11. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších mluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskyt