8 C 167/2025-20 – Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 145 599,20 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 16. 5. 2018 žalovanému poskytl částku 300 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení účtovaných poplatků v částce 2 492,31 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 145 599,20 Kč a smluvního úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 143 106,89 Kč. Tato pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni dne 19. 2. 2025 s účinky od 1. 3. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud dospěl k následujícímu skutkovým zjištěním:4. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč na konsolidaci 6 úvěrů, jejichž byl žalovaný účastníkem. Žalovaný se zavázal na úvěr uhradit celkem částku 438 048 Kč, a to prostřednictvím 108 měsíčních splátek ve výši 4 056 Kč. Splatnost splátek byla ujednána vždy k 20. dni měsíce. Součástí smlouvy jsou i její přílohy – úvěrové podmínky a záznam o poskytnutí vysvětlení předsmluvních informací, ze kterých taktéž má soud za prokázané, že výše neměnného úroku dosahuje sazby 8,7 % ročně a RPSN dosahuje sazby 9,47 % ročně. Spolu s úvěrovou smlouvou byla podepsána pojistná smlouva k pojištění úvěru se společností Pojišťovna , právnická osoba, . Z oznámeních o předčasném splacení úvěrů má soud za prokázané, že poskytnutý úvěr byl použit na splacení ve smlouvě uvedených úvěrů. Dne 10. 10. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém se strany dohodly, že od 1. 11. 2020 se výše splátek mění na částku 3 631 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu a historie má soud za prokázané, že žalovaný neplatil vždy včas. Dne 2. 4. 2022 byl žalovaný opětovně upozorněn na dluh, který vůči právnímu předchůdci žalobkyně má. Poslední částku právnímu předchůdci žalobkyně uhradil dne 20. 11. 2024. Dne 2. 7. 2024 a 30. 11. 2024 byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně vyzván, aby uhradil dluh, který na úvěru váznul. Žalovaný však tento neuhradil, a proto právní předchůdce žalobkyně dne 1. 1. 2025 vyzval žalovaného, aby okamžitě celý úvěr spolu s poplatky právnímu předchůdci žalobkyně splatil. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2025, když pohledávka za žalovaným byla uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Dne 10. 3. 2025 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému.5. Ze všech dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, případně tyto skutečnosti vyplývaly z jiných důkazů.6. Jelikož si skutková zjištěno vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje jako na skutkový závěr v této věci.7. Na základě shora citovaných listinných důkazů pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“), na základě níž, byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který však žalovaný nesplácel, a proto došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k zesplatnění. Sjednaná smlouva je platná smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr, kdy vycházela nejen z informací poskytnutých žalovaným, nýbrž všechny tyto údaje pak řádně ověřovala i s výpisy z veřejných rejstříků. V takovém případě je závěr o možnosti poskytnout žalovanému úvěr namístě, a to přes další úvěry, které žalovaný v době uzavření smlouvy již splácel.8. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by své závazky vyplývající z uzavřené smlouvy splnil řádně a včas, či že by na úhradu svého dluhu řádně a pravidelně hradil, není na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala platby žalovaného. Žaloba je tedy v rozsahu žalobkyní tvrzené dlužné jistiny důvodná.9. Žaloba je důvodná i co do požadovaného příslušenství. Žalovaná je ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 2. 1. 2025, v prodlení s úhradou jistiny ve výši 143 106,89 Kč. Od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) jehož výše se opírá o ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni dále náleží dlužný smluvní úrok ve výši 8,7 % ročně ode dne 2. 1. 2025. Žalobkyni dále náleží poplatek za prodlení se splátkou po dobu 10, 40 a 70 dní. Poplatky pak dosahují částky 2 492,31 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 591,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 824 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 145 599,20 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před a po podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 560 Kč ve výši 6 207,60 Kč.